Další vláda

10. leden 2007

Máme novou vládu, ale přesnější je asi říct, že máme pouze vládu další. Premiér sice jednání o podpoře pro svůj kabinet vidí optimisticky, ale tak tomu bylo i minule, takže se spíše jedná o optimismus povinný než opodstatněný. Opozice už oznámila, že je pro ni program včera jmenované vlády nepřijatelný. I kdyby tedy trojkoalice hlasem nějakého přeběhlíka získala důvěru, obtížně by prosazovala zamýšlené reformy.

Je příznačné, že se už nyní kalkuluje, kdy by mohly být předčasné volby. Nedomluví-li se poslanci ani ve třetím pokusu, prezident musí termín vyhlásit nejpozději šedesát dní před jejich konáním. Znamená to, že mají-li se volby konat jako loni o prvním červnovém víkendu, je třeba je vyhlásit na přelomu března a dubna. Třeba se to i stihne, nicméně kde je záruka, že nedopadnou stejně jako minule? Když pátráme po tom, proč se u nás nedaří vytvořit vládu, která by se opírala o důvěru Sněmovny, připadají v úvahu pouze dvě možnosti. Buďto máme špatný volební systém, anebo neschopné politiky.

Odpovědnost za nedohodu svalují politické strany jedna na druhou a ukazuje se, že nejsou schopny odpovědnosti kolektivní. Prioritou jsou pro ně jejich voliči, nikoli zájem občanů jako celku. To je ale nepříjemnost, kterou nelze napravit změnou volebního zákona. Pokud vláda neusiluje o reprezentaci zájmu veřejnosti jako celku a svůj mandát chápe jako právo hájit zájem většiny proti menšině, je to špatně, ať už vládne kdokoli. Naši politickou mizérii nezpůsobuje nedokonalý volební zákon. Problémem je nechuť politiků diskutovat o tom, co je dobré pro společnost. Zaměstnáni bojem o moc pozapomněli, že byli zvoleni sloužit, nikoli panovat.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.