Další pokus s přímou volbou

Zvlášť když o dva a půl roku později pak zcela svobodně zvolená část Federálního shromáždění Havla naopak potvrdit ve funkci odmítla. Neboť už mířila k rozpadu federace. A tak dále. Nejživější pak jistě byla představa přímé volby před necelým rokem, při sledování přenosu tříaktového majstrštyku zákonodárců z Pražského hradu. Jinými slovy diskuse běží bezmála dvacet let. Zatím však víceméně naplano. Politické strany se tu a tam snaží činit dojem, jako by jim přímá volba vysloveně ležela na srdci. Ale nakonec vždy najdou důvody - od nějakých vzletně čistých a po technicistně legislativní - aby si instalaci hlavy státu ponechaly pevně v rukou. Jak se zdá, nejinak je tomu i nyní.

Vládě předložil příslušný návrh člen ODS Jiří Pospíšil v roli ministra spravedlnosti. Ale už nějaký čas existuje také dokument sociálních demokratů. A své říkají i menší kluby. Ministerskou variantu včera schválil Topolánkův kabinet. Což samozřejmě znamená jen tolik, že předloha putuje do sněmovny. Velice obecná a mírná. Vlastně v ní není takřka nic. Jde totiž jen o větu v ústavě - že tedy prezidenta volí lid v přímých volbách, a že kandidáty mohou navrhovat občané, pokud dají dohromady dvacet tisíc podpisů, anebo dvacet poslanců či pouhých deset senátorů. To je vše. . Veškeré konkrétní věci ponechává tato předloha zcela stranou. Což znamená, že aby změnu ústavy parlament schválil, musí tak zároveň učinit i s příslušným volebním zákonem. Nebude-li nad ním shoda, poslanci a senátoři nebudou měnit paragrafy v ústavě. Ostatně to říká i ministr Pospíšil: "oba zákony by měly být účinné ve stejný okamžik, jinak by hrozila ústavní krize" (konec citátu).

Dodejme, že Pospíšil ovšem přišel se třemi návrhy, které jsou jsou ale ještě patrně ve stadiu zrodu. Ministr je ani neplánuje vládě předložit dříve než po letních prázdninách. Podívat se rámcově na ně ale můžeme ovšem už nyní. Verze číslo jedna - prezidentem se stává hned v prvém kole kandidát se ziskem minimálně dvanácti a půl procenta hlasů. To by prý odpovídalo cíli "zvolit výraznou a kvalitní osobnost" a zřejmě by se nedalo příliš uplatnit takřečené "negativní hlasování". Zároveň však hrozí neúspěch a opakování voleb. Což by ještě nebylo nic tragického či neobvyklého.

Za druhé: dvojkolový systém jako v případě senátorských voleb - do druhého kola by postupovali dva kandidáti s největším počtem hlasů. Pokud by pak nastala ve druhém kole úplná rovnost hlasů, prezidentem by se stal ten, kdo v prvém kole získal víc. Anebo je tu třetí varianta Pospíšilova ministerstva: kandidáti se stejným počtem hlasů ve druhém kole půjdou i do kola třetího.

Pokud je známo, občanští demokraté by preferovali volbu jednokolovou, což se ale příliš nezamlouvá jejich koaličním partnerům. To je však v této chvíli jakoby nepodstatné. ODS měla snad prý v plánu ještě na podzim případně lidovcům a Zeleným ustoupit s tím, že by ale pak zákon připouštěl ještě třetí kandidaturu Václava Klause. To je ale zřejmě po posledním kongresu strany asi neaktuální.

Jinak ale mají - jakoby - úmysl předat prezidentskou volbu do rukou lidu takřka všechny politické subjekty, anebo se na to chtějí zeptat občanů v referendu, například Zelení. Pokud by lidé řekli ano, pak by to sice nemělo hodnotu závazku, ale přece jen by to politické strany měly mít na zřetelu. Jak známo referendum čeští politikové nemilují, maximálně tu a tam připustí nějaké izolované, k jediné otázce. Tou by ovšem klidně mohla být přímá volba.

Další věcí, dosti ošemetnou, je pak mandát přímo volené hlavy státu,. Respektive, její pravomoci. Ty by totiž logicky měly být o něco širší. Jenže zejména velké partaje nic takového neláká. Pospíšilovy návrhy se o nich vůbec nezmiňují. A sociální demokraté by je dokonce oproti současnosti zúžili - například by chtěli, aby členy rady České národní banky nevybíral prezident sám, ale společně s premiérem. Jinak ale, jak už řečeno, by Pospíšilův obecný návrh neměl být pro parlament větším problémem. Však také nic neznamená. A tak se může po obou komorách a jejích výborech a jiných zákoutích potulovat poměrně dlouhou dobu. Pokud nenastane ona zmíněná shoda na systému voleb a dalších věcech. Když se tak nestane, předloha se tiše vypaří, jak tomu bylo se všemi jejími předchůdkyněmi. I když je pravda, že ty spatřily světlo světa ještě před loňskou skutečně skandální volbou hlavy státu. Za níž se politikové aspoň na oko stydí a tak se tváří, jakoby se nejraději celé záležitosti zřekli. Jenomže - odhodlají se nechat něco přece jen podstatného na občanech? A připustí, aby měl prezident, na jehož zvolení nebudou mít vliv, dokonce více výsad a pravomocí? To je dost těžké si dnes představit. I když překvapení nejsou nikdy vyloučena. Nicméně sázení na přímou volbu prezidenta by si měl člověk dobře rozmyslet.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .