Další izraelsko-palestinský summit

Pravidelnou řadu setkání přerušil Abbás na protest proti tehdejší izraelské operaci v pásmu Gazy, která byla odvetou za zesílené ostřelování raketami a při které bylo zabito okolo 120 Palestinců. Přestože se však šest týdnů nesešli osobně, jednaly poměrně intenzivně a bez přerušení vyjednávací týmy pod vedením izraelské ministryně zahraničí Cipi Livni a bývalého palestinského premiéra Ahmada Kuráji. V pondělí Olmert s Abbásem oznámili, že konečná dohoda o míru bude uzavřena do konce roku 2008 tak, jak se k tomu zavázali na listopadové konferenci v americkém Annapolisu.

To jsou však překvapivě smělé ambice vzhledem k tomu, že od té doby nebylo v jednáních dosaženo žádného významného výsledku v ani jediné ze zásadních otázek. K těm patří hranice budoucího palestinského státu a rozsah vyklizení Západního břehu obsazeného Izraelem v roce 1968, kde žije na čtvrt milionu židovských osadníků; návrat palestinských uprchlíků na území Izraele, který nekompromisně požadují Palestinci, ale zásadně odmítá Izrael; Jeruzalém jako hlavní město Izraele i Palestinců, což by vyžadovalo jeho rozdělení, proti kterému je značná část Izraelců; a zejména status jeruzalémské Chrámové hory, kterou chtějí spravovat obě strany.

Na pondělní schůzce také Izrael i Palestinci zopakovali své tradiční námitky vůči počínání druhé strany - Izrael nepovažuje za dostatečné úsilí palestinské samosprávy v boji proti terorismu a Palestincům se nelíbí pokračující rozšiřování židovských osad. Od konference v Annapolisu izraelská vláda oznámila úmysl vybudovat stovky nových domů v oblastech, které Palestinci pokládají za součást svého budoucího státu, zatímco Izrael tvrdí, že jde o nedělitelnou součást jeho území.

Znepokojení nad nedostatkem pokroku v jednáních dávají čím dál častěji najevo i Spojené státy, hlavní sponzor mírového procesu. Při své nedávné návštěvě je tlumočila i ministryně zahraničí Condoleeza Riceová, a aby ji Izrael uchlácholil, předložil jí 35ti stránkový seznam ústupků, které mají podpořit Mahmúda Abbáse. V jejich rámci tak byla zrušena dvě kontrolní vojenská stanoviště a odstraněno 60 silničních zátarasů na Západním břehu Jordánu, ale palestinský vyjednavač Saíb Irikát si v pondělí postěžoval, že jde jen o kosmetické gesto, které k volnějšímu pohybu osob a zboží příliš nepomůže, a že Izrael proměňuje Západní břeh ve stejné vězení jako pásmo Gazy. K dalším izraelským vstřícným krokům patří mimo jiné předání bezpečnostní kontroly nad Džanínem palestinským policistům, souhlas s výstavbou tisíců nových domů v Ramalláhu nebo legalizace pobytu 10.000 Palestinců s propadlými dokumenty na Západním břehu. Palestinci žádné ústupky nenabídli.

Zátarasy a vojenská stanoviště jsou důležitým nástrojem v boji proti terorismu a vládní rozhodnutí několik z nich odstranit ostře kritizovaly zpravodajské služby. Pouhých pět hodin po zrušení kontrolního stanoviště u Rimonim (rimonym) severně od Jeruzaléma byl jen o několik kilometrů dál napaden a pobodán izraelský turista palestinským útočníkem - na stejném místě, kde byly po zrušení téhož zátarasu před pěti lety zavražděny dvě Izraelky. Kontrolní stanoviště takovým incidentům brání - podle údajů OSN je jich na Západním břehu přes 500 a zpravodajské služby jejich odstranění považují za přímou pobídku k novým teroristickým útokům a zvýšenému pašování zbraní.

Navzdory neshodám v těchto otázkách však izraelsko-palestinská jednání pokračují a týmy se scházejí až několikrát týdně - ale za zavřenými dveřmi a bez jakýchkoli informací veřejnosti. Palestinci tvrdí, že rozhovory se vedou i o těch nejožehavějších otázkách. To ale popírá izraelský kabinet - slíbil totiž vládní ultraortodoxní straně Šas, že zásadní problémy se budou řešit až na úplném konci jednání, aby jí zabránil v odchodu z vládní koalice. Lze si však těžko představit, že by se jednací týmy složené z významných politiků scházely tak často jen pro nic za nic - ale zároveň je stejně obtížně představitelné, že by sjednávaly kompromisy v zásadních otázkách, které jsou nepřijatelné pro nezanedbatelnou část izraelské i palestinské veřejnosti. Média si stěžují, že nedochází k sebemenšímu úniku informací, a to je v zemi jako Izrael něco neuvěřitelného. O čem tedy týmy vlastně jednají nebo jestli vůbec jednají, zůstává nadále záhadou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .