CzechTek No.11

2. srpen 2004

Když jsem v noci z pátku na sobotu stál na louce u Boněnova na Tachovsku a koukal na horizont směrem k Plané, nevěřil jsem svým očím. Záplava aut, která se přes vršek protější louky valila, byla srovnatelná s dopravní zácpou ve špičce, a to v nejužším místě pražské severojižní magistrály někde u Muzea.

A to byla jen auta, všeho druhu a všech velikostí, od malých osobních až po regulérní kamiony, motorky nepočítám a davy lidí, vlekoucích se po svých, rovněž ne. Když policie tvrdí, že na letošním CzechTeku, tedy na největším nekomerčním setkání příznivců, výrobců a konzumentů techno-muziky, se sešlo nejméně 15 tisíc lidí, jistě ví, co říká. Podle mého jich tam v tu sobotní noc mohlo být klidně dvakrát tolik.

Úmyslně začínám tuhle poznámku informacemi o počtu účastníků, protože mi to připadá důležité.

Jel jsem na letošní CzechTek úmyslně, cíleně a co nejdřív to šlo, abych se pokusil zjistit, co je to za společenství či organismus, který - ač bez viditelných organizátorů a viditelné organizace - funguje jako téměř dokonalá armádní operace.

Zavedený obecný pohled na CzechTek je standardizovaný: banda feťáků, pokud možno z celé Evropy, se nějak dohodne pomocí mobilů a internetových spojení, načež vtrhnou na nějaký pozemek, tam několik dní provozují kromě hlasité hudby všechny možné nepravosti, devastují všechno kolem a zmizí. Nevím, jak dopadne letošní, už jedenáctý ročník CzechTeku, ale ta organizace (respektive neorganizace) probíhá zhruba tak, že jednotlivé skupiny (sound systémy), které na setkání nabízejí své atrakce - ano, je to taková tekno-Matějská pouť) se zároveň starají o to, aby bezprostřední okolí jejich festivalového teritoria bylo relativně uklizené. Nepsaná (neb není organizátora) dohoda, která se vznáší ve vzduchu je o tom, že účastníci, tedy jednotlivé, řekněme, "stánky zábavy" - po sobě ve finále odpadky uklidí. Mimochodem - žádný oficiální mluvčí CzechTeku neexistuje, pan Kohout je mediálně známý podvodník, který v minulosti procestoval na státní útraty polovinu světa, když se vydával za asistenta různých politiků.

Hlavní totiž dohoda, a tentokrát psaná (a to na mnoha internetových stránkách) je o tom, že tihle lidé se chtějí jen a jen bavit, a to bez dohledu a bez vlivu všudypřítomné komerce.

Celý náš svět je o jediné droze. Jmenuje se peníze, a závislosti na ní se neubrání nikdo. V jaké míře téhle droze podlehnout, může leckdo z lidí ovlivnit, leckdo ovšem nikoli.

Na téhle, jak se v médiích říká, "ilegální" party je tedy - podle mého - nejpřitažlivější a nejvíc fascinující její podzemní (ve smyslu "undergroundová", mimokomerční) zarytost nepoddat se té komerční droze.

Jednotliví spolutvůrci akce jsou samostatné jednotky, které si vše obstarají samy bez mediálních partnerů a podnikatelských sponzorů. To je možná jeden z důvodů, proč jednotlivé soundsystémy a jednotlivé další skupiny, které podobné akce průběžně pořádají a v jakémsi pomyslném finále se pak scházejí na CzechTeku, leží v žaludku zbytku komercionalizovaného světa. Nic po nikom nechtějí, jen se chtějí bavit a poskytnout tu zábavu co největšímu počtu dalších zájemců. A není to jenom zábava - ocitnout se na pár hodin či na pár dní v prostředí lidí, kteří nejedou na nějakou tuctovou tancovačku, aby se tam podkuráženi čímkoli nakonec pobili, nýbrž kteří chtějí mít na tu dobu jen a jen pohodu je - alespoň za ty tři dny, co jsem nyní zažil, inspirující zážitek. Viděl jsem patnáct tisíc lidí, kteří byli v pohodě. Najednou, v jeden - desítky hodin trvající - časový úsek. To je vskutku magické. Tenhle zážitek má ale i své odvrácené strany. Kazí ho, jak jinak, skupiny jednotlivců, kteří dokáží okrást nejspíš i vlastní babičku, takže kradou i tam. Kazí ho, jak jinak, hlupáci, kteří utečou z hospody bez zaplacení.

Na druhou stranu - zajímalo by mě, kolik podobných příhod se odehraje v průběhu několika dnů v průměrném patnáctitisícovém městě. Řekl bych, že CzechTek by mohl být někde na spodním konci žebříčku obecné kriminality. Na CzechTeku se neplatí vstupné, jen určitý příspěvek na náklady za úklid odpadků. Ve srovnání s komerčními akcemi podobného "polního" druhu, kde vstupné šplhá k tisícovce korun a vodu bez bublinek dostanete se štěstím tak za padesát korun, je tahle nepovolená akce lidovou veselicí za lidové ceny. Nejspíš mi to nebude věřeno, ale tvrdé jádro těch "systémů", oněch "stánků zábavy" funguje zhruba tak, že navezou tolik zásob potravin a nápojů, aby jejich prodej pokryl náklady akce - dál se pak jede jaksi naprázdno a jen pro vlastní potěšení. Zdá se to neuvěřitelné? Ale vždyť ono to neuvěřitelné je! Udělat pro spoustu lidí spoustu muziky a zábavy za málo peněz? To prostě do tohoto světa nějak nepatří. Takže to v něm není: jsou to všechno ilegálové, nějakých - za celou dobu průběhu akce - pár desítek tisíc lidí z celé Evropy. Je to nesnesitelná přitažlivost té možnosti vyřadit se alespoň na čas z kontrolovaného davu. Doufám jen, a to pro všechny zúčastněné, panem majitelem pozemku počínaje, přes účastníky až po policii, že tenhle ročník CzechTeku doběhne bez konfliktů ke klidnému konci. A když se nešlo dohodnout předem, třeba se to podaří potom.

autor: Martin Schulz
Spustit audio