Cyril Svoboda v porcelánu

Nikoho pak nemohlo překvapit, když ministr a bývalý předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda v minulém týdnu spojil volbu prezidenta republiky s majetkovým vyrovnáním českého státu s církvemi. A čím více se o jeho věty média zajímala, tím více se Svoboda do svých slov zaplétal. Skončil tam, kde jsme byli na začátku: ujednání s církvemi je předmětem koaliční smlouvy a oficiální podpora KDU-ČSL stávajícímu prezidentovi a kandidátovi ODS Václavu Klausovi představuje toliko vstřícný krok vůči vládnímu partnerovi. Prvoplánovým výkladům není radno věřit. Vždyť motivace samotného Cyrila Svobody mohou být komplikovanější. Stačí si vzpomenout, že sám pro model církevního majetkového vyrovnání, který byl z popudu ministerstev kultury a financí nakonec přijat, původně nehoroval. Zato navrhoval, aby se na své církve nejprve začali skládat sami věřící. Někteří už přišli s odvážnou teorií, že Cyril Svoboda chtěl svým originálním vstupem do debaty obchodu "Klaus za restituce" zabránit. Pravděpodobnější ale je, že se jen vědomě rozhodl ventilovat svoji loajalitu. Vůči vlastní straně, vládní koalici i Václavu Klausovi, který jako favorit prezidentské volby bude nejspíš i v příštích pěti letech koncepčně a personálně ovlivňovat veřejnou správu České republiky. Cyril Svoboda je profesionální politik, diplomat, státní úředník. Ti mívají ve zvyku chovat se předběžně opatrně a předvídavě. Kromě toho se KDU-ČSL nachází ve složité situaci po stránce veřejné a mediální podpory, programové i personální. Potom lze chápat Svobodovy aktivity, kterými chce ukázat, že byť letitý Klausův oponent, tak je poslušným vykonavatelem společné lidovecké vůle.

Že v celostátním výboru KDU-ČSL převážil proud stojící za Václavem Klausem je vlastně jediným doložitelným bodem této kauzy. V loajalitě k většinovému názoru partajního náčelnictva však Cyril Svoboda poněkud přestřelil. Pročež v okamžiku, kdy se začala bouřit členská základna, které vdova po Josefu Luxovi osvěžila vzpomínky na ještě nedávné urputné utkávání se KDU-ČSL s Václavem Klausem, pokusil se Svoboda motivaci svou a svých kolegů z vedení vysvětlit. Jak napovídá pohled na diskuse na lidovecké webové stránce, moc se mu to nepodařilo. Naopak. Mnohem častěji zaznívají protesty jak proti Klausovi, tak proti hokynaření. A ke všemu se za výklad snaživého Svobody nepostavily ani stranické špičky, ani poslanci a senátoři. Opusťme však slona v porcelánu, který místo upevněních svých pozic, zavařil jak církevním restitucím, tak nazlobenému Václavu Klausovi. Mnohem přesněji popsal lidovecké uvažování jiný veterán, místopředseda Sněmovny Jan Kasal v rozhovoru pro třetí letošní číslo týdeníku Respekt. Odmítl oslabování vládní koalice podporou Klausovu vyzyvateli Janu Švejnarovi a doslova uvedl: "Vidím volbu dost pragmaticky. Jde o udržení stabilní vlády. Jsme-li v této vládní koalici a chceme-li naplnění vládního prohlášení, tak je potřeba, abychom drželi basu a podpořili jednoho kandidáta. Samozřejmě, že jsme pod tlakem. To není nic speciálního. Ale ODS je ještě v horší situaci. My maximálně přijdeme o volební zákon, smlouvu s Vatikánem, církevní restituce či o co. Ale oni by přišli o vládu. Jestli si někdo myslí, že Jiří Paroubek přišel s Janem Švejnarem proto, že je to nejlepší kandidát, tak se hluboce mýlí. On ho nominuje proto, že se mu zdá jako optimální kandidát na to, aby způsobil vládní krizi." Tolik užitečná citace slov Jana Kasala. Vnímáno s chladnou hlavou, lidovci si netroufají udělat cokoli, co by jim ještě přitížilo. Pád vlády by vskutku ohrozil i to poslední, co jim zbývá. No a setrvání Václava Klause na Hradě je podmínkou uchování Topolánkovy pravicové trojkoalice. Proto radím nepodezírat KDU-ČSL z krátkozrakého kupčení s církevním majetkem a hlavou státu. Dokonce se chovají racionálně. Pouze mlha, co kolem svého postoje zhusta vypouštějí, jim více škodí než pomáhá. A samotné církevní restituce? Vládou zvolené řešení má mnoho děr. Zejména je finančně nákladné. Peněžní náhrada za půdu, kterou církve fyzicky nedostanou, byla dohodnuta smluvně a tržním cenám se ani nepřiblížila. Podle řady ekonomů téměř 270 miliard korun za šedesát let v nadcházejícím období může ohrozit zavedení EURA u nás. A mohli bychom najít i další výhrady. Na druhou stranu - jednou a nějak k majetkovému vypořádání státu s církvemi dojít musí. Před prezidentskou volbou, nebo po ní, na tom nesejde. Čím víc ale budou lidovci ventilovat svoji náklonnost k církvím na pozadí výběru nového prezidenta, tím krutěji na to doplatí všechny dotčené strany. Přitom by stačilo vzít si příklad z poslanců a senátorů ODS. Ti dostali moudrý pokyn se do okamžiku prezidentské volby vůbec k ničemu jinému nevyjadřovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .