Čunek, justiční mafie a koaliční záměry

Nebylo tudíž divu, že Ústavní soud výrok Žákové zrušil a kauza se k Ceplovi znovu vrátila, jak je obvyklé. Což ovšem nebylo příjemné vysokým justičním činovníkům, bránícím se nařčení z chování mafiánského typu při okatém „úklidu“ jiného známého případu, totiž někdejšího vicepremiéra Čunka, který ohrožoval tehdejší křehkou Topolánkovu vládu.

Tento týden, jak se čekalo, Cepl při rokování Krajského soudu potvrdil předloňský rozsudek, podle něhož se bývalá Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová nemusí za do rozhlasu vyřčená slova o „zákulisní justiční mafii“ omlouvat současné Nejvyšší státní zástupkyni Renatě Vesecké, jejímu náměstku Karlu Černovskému, dále místopředsedovi Nejvyššího soudu Pavlu Kučerovi ani ex-ministru spravedlnosti Pavlu Němcovi. Dodejme ještě, že dva justiční činitelé žalobu už před časem stáhli a i napodruhé z mafiánských návyků vyjmul soudce Cepl náměstka vrchního státního žalobce Libora Grygárka. I nyní ovšem lze čekat další odvolání a kauza tedy patrně nekončí. Mnoho lidí si o ní ale udělalo obrázek už přinejmenším roku 2008, kdy prvému Ceplovu rozhodování asistovala v přímém přenosu veřejnoprávní televize, obrázek dokreslený také tím, jak byli trestáni a šikanováni lidé uvnitř justičního aparátu, kteří postup Vesecké a ostatních kritizovali nebo otevřeně říkali, že případ justici výrazně poškozuje.

Jednou věcí se tři roky se vlekoucí spor o takřečený „hodnotící soud“ tedy výrok o nestandardní činnosti žalobců v Čunkově kauze a jinou pak právě jejich snaha případ
zamést pod příslovečný koberec. Připomeňme, že například Vesecká vzala tehdy živou Čunkovu kauzu přerovskému státnímu zástupci Obstovi, v jehož rukách byla nebezpečná vládě, z níž mohli couvnout lidovci loajální ke svému pronásledovanému předsedovi. Případ dostal jihlavský žalobce Salichov, který celé vyšetřování briskně zastavil. A také připomeňme, že Pavel Kučera nedlouho před tím měl říci na podivně zinscenované schůzce ostravské státní zástupkyni Andělové, že (cituji): "nezávislost v rozhodování musí jít stranou politickým zájmům". Ti, kdo kauzu sledují, si většinou rovněž připomenou angažmá Němce a Kučery v dalším známém a dost ostudném případu katarského prince, jehož pedofilní praxi v Čechách přehodil tehdejší ministr Němec za Kučerova přispění ke katarskému soudu. Prince tím zbavili tuzemské vazby a příslušník vládnoucího rodu se pak doma v samozřejmě trestu hladce vyhnul. To sice s Čunkem nesouvisí, ale jde o stejné osoby, které se v jeho věci činily ze všech sil.

A právě vědomí o nedůvěře veřejnosti v justici a o pověsti státu s rostoucí korupcí vede vznikající vládní koalici k plánům, které by měly přinést určitá, doufejme že výrazná zlepšení. ODS, TOP 09 a Věci veřejné mají v úmyslu ustavit nově protikorupční senáty i žalobce, zrušit vrchní soudy, posílit pravomoci policie i ombudsmana a zrychlit soudní procesy. Boj proti korupci mají především Věci veřejné ve štítu tučným písmem a podle všeho budou před podpisem koaliční dohody trvat na tom, že nezůstane jen u proklamací. Vyjednavač o bodech vládního programu Vít Bárta říká, že právě v korupčních kauzách jde o složité procesy, které by měli mít na starosti specialisté, řadoví soudci se v nich dostatečně neorientují. A všichni vyjednavači se údajně shodují na tom, že má být silnější nezávislost státního zastupitelství, žalobci by měli dostávat přidělené jednotlivé případy podle své odbornosti. Vedou se zároveň debaty o značném posílení protikorupční policie, neboť dosavadní výsledky boje proti úplatkářství jsou nevalné. Novinkou by mělo být i to, že ombudsman může žádat o přezkoumání pravomocného rozsudku, což zatím náleží toliko ministru spravedlnosti, který může jako politik tuto výsadu zneužívat. Média připomínají, že kupříkladu Pavel Němec takových stížností podával kolem dvou stovek ročně a šlo třeba i o obchodníky s lehkými topnými oleji.

Dodejme ještě, a to už zcela mimo kauzu justiční mafie, že pokud koalice vznikne, bude prosazovat větší transparentnost u zadávání veřejných zakázek, tendrů se budou moci účastnit jen firmy s viditelnými vlastníky, znovu se do hry vrátí už za Topolánkovy vlády probírané zrušení akcií na majitele a tedy anonymních. V rámci obecné průhlednosti rozhodování politiků by mělo být zveřejňování toho, jak hlasují
nejen ministři, ale také krajští a obecní radní. A vrací se rovněž institut agenta provokatéra, který by mohl testovat státní úředníky. Ale zřejmě nikoli jen namátkově, mělo by se tak dít u lidí z korupce podezřelých a svolení k provokaci by dával příslušný soud. Můžeme ovšem předpokládat, že zvlášť zavedení agenta provokatéra se stane opět předmětem široké diskuse a oponenti se budou obávat, že může docházet ke zneužívání nebo dokonce k pokusům diskreditovat kupříkladu neúplatné úředníky, které je třeba odstranit z cesty k lukrativním zakázkám a podobně. O tom se ale nakonec bude rozhodovat v zákonodárných sborech s přispěním expertů a – doufejme – s využitím zahraničích zkušeností. Víme přece, že třeba ve Spojených státech se agenti provokatéři osvědčili. I když jde o zemi se zcela jiným chápáním práva. K němuž se ovšem hlásí všechny tři domácí politické subjekty, které v těchto dnech rokují nad rámcem vládního prohlášení.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.