Čtyřkoalice se zesměšnila

2. duben 2001

Poté, co se čtyřkoaliční politikové veřejnosti i členům svých stran dostatečně navysvětlovali, že tzv. žďárská dohoda, která byla uzavřena zhruba před dvěma měsíci, je jediným možným řešením, nezůstal z ní po tomto víkendu kámen na kameni. Už to samo o sobě svědčí o tom, že čtyřkoalice je seskupením velmi zvláštního typu.

Rozhodně nejde o konzistentní stranu, ani o čitelnou koalici. Mají tedy pravdu její dávní kritikové, že jde o sdružení navýsost účelové, které drží při životě jen jeden cíl - porážka stran opoziční smlouvy a vlastní cesta k moci. To druhé navíc začíná převažovat. Pro politickou stranu, ani volební uskupení toho není mnoho. Víkendové zemětřesení navíc jasně dokázalo, že funkce pro jednotlivé osoby jsou o mnoho důležitější než jakýkoli program a vyhlašovaná hesla.

To není žádné překvapení, ostatně cílem každé strany je získat moc. Co si ale myslet o společenství, které deklaruje snahu o novou politiku a pak do své stínové vlády nominuje osoby vesměs reprezentující politiku starou? Co si myslet o společenství, které chce bojovat proti údajnému mocenskému cynismu stran oposiční smlouvy a přitom cynicky odřízne člověka, kterému ještě před dvěma měsíci dalo důvěru, a to jen proto, že se dožaduje respektování své vůle? Co si myslet o společenství, které deklaruje svůj odpor k údajným korupčním praktikám některých politiků oposiční smlouvy a pak trvá na účasti člověka, kterému sice není nic dokázáno, ale který také nese přinejmenším politickou odpovědnost za nečisté obchody na ministerstvu obrany?

Ano, jméno Miroslava Kalouska bylo nejspíš tou rozbuškou, která vyvolala víkendový konflikt. Pokud byl tento člověk pro bývalého lídra čtyřkoalice Cyrila Svobodu natolik nepřijatelný, že kvůli tomu riskuje konec své politické kariéry, pak je nutné už nyní a už kvůli tomu konstatovat, že Kalouskovo jméno ve stínové vládě jí na věrohodnosti nepřidává. Dále jsou zde dva bývalí místopředsedové ODS, kteří svou funkci zastávali v době, kdy se zakládalo na pozdější finanční skandály. A dohromady šest bývalých ministrů.

Čtyřkoaliční heslo "Společně ke změně" se stalo parodií.

Je to opravdu zvláštní sestava a zvláštní divadlo, které čtyřkoalice veřejnost předvedla. Nový lídr čtyřkoalice Karel Kühnl se marně tváří, že je vše při starém a že se prostě přepřáhlo a jede se dál. Také nad ním se vznáší trapná pochybnost - stal se lídrem jen proto, že byl ochoten k něčemu, k čemu nebyl ochoten Cyril Svoboda?

A vždyť přece i Unie svobody projevovala viditelnou nechuť schválit ve funkci stínového ministra Miroslava Kalouska a Svoboda podle všeho doufal, že ho v tom právě tato strana podpoří.

Jak je tedy možné věřit politikovi, který principy v jednom rušném víkendu vymění za své lídrovské křeslo? Co se bude dít, až opravdu stane v čele vlády a objeví se v jeho blízkosti daleko závažnější pokušení než jedna potenciální funkce?

A jak to bude s jeho někdejším příslibem, že funkci lídra nevymění za předsednictví Unie - když už prohlásil, že na podzim na něj nebude kandidovat? Není to také důkaz, jak málo u čtyřkoaličních politiků váží slovo?

A co si myslet o jeho stálém přesvědčování, že se přece nic nemění na úsilí o vytvoření společného klubu čtyřkoalice? Proč to tedy bylo z dohody vypuštěno? Lidovci se tomu mimochodem bránili, i když to v dohodě bylo, když to tam nebude, je Kühnlovo ujišťování voličů jen velmi nevěrohodným a ještě špatně zahraným řečnickým cvičením.

Totéž platí o stínovém ministru obrany a vicepremiérovi Žantovském z ODA. Kdysi skoro postavil svou kariéru na tom, že žádal odchod Miroslava Kalouska z ministerstva obrany, a to právě pro podezření z nekalých praktik při udělování armádních zakázek. Nyní s ním klidně bude sedět v jedné vládě a společně budou pro změnu. A Michael Žantovský se o rušném víkendu ani slovem nezmínil, že by to mělo být jinak. Ani slovem se veřejně nezastal Cyrila Svobody, když Kalouska jako nepříliš důvěryhodného stínového ministra odmítl a stálo ho to kariéru. Žantovskému je zjevně taková principiálnost cizí, funkce, byť stínová, je o mnoho důležitější. To už je od stínového ministra obrany opravdová ubohost.

A jsou tu další závažné otázky, na které čtyřkoalice neodpovídá. Proč byl Karel Kühnl před dvěma měsíci pro KDU-ČSL naprosto nepřijatelný a nyní najednou přijatelný je? Co se za dva měsíce tak podstatného změnilo? Proč je pro KDU-ČSL najednou více přijatelný Kühnl než neúčast kontroverzního Kalouska ve stínové vládě?

A proč vlastně Svoboda na neúčasti a ostatní lidovci naopak na účasti Kalouska trvali s takovou vehemencí, že místo ústupu raději riskovali - Svoboda kariéru a ostatní zesměšnění čtyřkoalice před veřejností? Čím je pro KDU-ČSL Kalousek tolik důležitý? Proč KDU-ČSL konečně veřejnosti jasně neřekne, jaké hry to s ní vlastně hraje?

Ne, Karel Kühnl není už dnes v situaci po jednání ve Žďáru nad Sázavou, po kterém by současnou konstelaci mohl vydávat za své vítězství. Hodně se toho stalo a čtyřkoaliční politikové by toho měli hodně vysvětlovat. Místo toho se tváří, že je vše v pořádku, opět nás volte, jsme tu alternativou.

Jakou alternativu ale nabízejí? Proti cynickému kupčení s politickým vlivem ze strany opoziční smlouvy nabízí čtyřkoalice zrovna takové kupčení.

Symbolické poselství čtyřkoalice z tohoto víkendu je jasné: Když se takto dohadujeme o nějaké stíny, pak až budeme řešit opravdová ministerstva, třeste se občané, co se bude dít. Ještě si vzpomenete na zlatou oposiční smlouvu!

Je proto jen dobře, že si čtyřka předepsala ustavení stínové vlády a že se do dohadování o ní pustila vší silou, jako kdyby snad šlo o skutečná ministerstva.

Ukázala tak plasticky a v reálu, co se dá čekat. Nebýt víkendového trapasu, mohla by nadále naivnímu voliči hlásat, že v jejím případě jde o něco jiného než o cynické kšefty a navázání se na ekonomickou moc. Že jde opravdu o společenství pro změnu. Všichni teď vidí, že to je jinak.

Je to pro voliče tristní zjištění, ale díky za něj. Kdyby se to vše dozvěděl až po volbách, bylo by to horší.

Český rozhlas 6 / Rádio Svobodná Evropa

2. dubna 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.