Čtvrtfinále

Takto psychicky připraveni na prohru a s vědomím, že nejde o život, nýbrž o pouhý sport, samozřejmě očekáváme, že naši smetou pyšné Rusy z ledu, protože je normální, že favorité prohrávají a zázraky že se běžně dějí. Tak třeba ze Severního Irska přišla včera informace, že protestanti a katolíci společně usednou ve vládě, což je výsledek, na který by si ještě nedávno nikdo nevsadil. Anebo vidíme, jak se vládě komplikuje záměr reformy veřejných financí, když má na poslední chvíli kdekdo nějaký geniální nápad, jak to udělat lépe. Aniž bychom tušili, jak nakonec bude reforma vypadat, nikdo se nenervuje, že by nás neúspěšné hlasování mohlo připravit o vládu. Určitě to hlasování nějakým zázrakem přežije.

Ale zpátky k tomu čtvrtfinále. Jak si vysvětlit, že švédská média mají noční můru ze Slovenska, zatímco ruské novináře, zdá se, vůbec nenapadlo, že by Češi mohli Rusko vyřadit? Nejspíše nejde o to, ve kterém týmu jsou šikovnější hráči. Týmy, které zůstaly ve hře o titul, jsou tak vyrovnané, že mistrem může být při troše štěstí kterýkoli. To, s čím mají Rusové trochu problém, je jejich velmocenský komplex. Působí dojmem, že pohrdají soupeři. Už kvůli tomu si nezaslouží vyhrát.