ČSSD před sjezdem

Masarykova universita v Brně vydala před časem publikaci Rudí a růžoví a v ní, domnívám se, že správně, autoři tvrdí, že nejčastějším procesem v nástupnických postkomunistických stranách po pádu totalismu byla jejich soicáldemokratizace. Nuže, pozoruhodným,i když ne chvályhodným procesem v ČSSD, mimochodem jediné obnovené autentické Sociální demokracie z postkomunistických zemí byla její částečná komunizace.

A to je právě největší paradox současné, tj. i předsjezdové situace ČSSD, který ovšem na stabilitě nepřidává. Stačí se jen podívat, kolik významných sociálních demokratů bylo členy předlistopadové KSČ, abychom pochopili, v jak obtížné ideologické situaci se musí nacházet její současný předseda.

A jak je jistě pro něho těžké trvat na důsledné platnosti Bohumínského usnesení, zakazujícího sociálním demokratům spolupráci s komunisty na celostátní úrovni. Usnesení kritizuje i potenciální Špidlův konkurent Zdeněk Škromach. Právo píše, že podle Škromacha je takové usnesení ukázkou slabosti a patřilo prý jen k určité době, neboť žádná rezoluce by neměla silné straně zakazovat spolupráci s kýmkoliv. Jeho revokace by prý měla smysl pouze v případě, že by Sociální demokracie chtěla sestavit vládní koalici s komunisty. Tolik Škromach.

Druhou, silnou odstředivou tendencí v straně, jsou sympatie některých sociálních demokratů k praktikám opoziční smlouvy, které jsou spojovány většinou s příznivci Miloše Zemana. Jejich důsledkem bylo zvolení Václava Klause prezidentem, jak přiznal i bývalý ministr Jiří Rusnok. Následně došlo i k pochopitelném oslabení předsednické pozice Vladimíra Špidly.

Odmítání obou tendencí, totiž spolupráce jak s netransformovanými komunisty, tak s pragmatickými občanskými demokraty, bylo jistě charakterním a ocenění hodným počinem Vladimíra Špidly. Jenže pouhé zastávání ideologického stanoviska k obhájení předsednického křesla ve straně nestačí. A to je další paradox v současné situaci ČSSD. Její předseda obhajuje, sice společensky progresivní vizi Sociální demokracie a její věrohodnost vůči voličům, ale zdá se, že jí neobhajuje dostatečně účinně.

Odmítá mocenskou spolupráci s cizorodými subjekty, ale nedisponuje dostatkem vlastní moci k prosazování své koncepce. Porážka ve věci prezidentské volby byla neomluvitelným projevem amatérismu, jaký prostě politik nesmí dopustit. Dalším Špidlovým nedostatkem je bagatelizování závažnosti společenských situací a malá politická rozhodnost. Stanovisko české vlády k válce v Iráku je toho dostatečně výmluvným příkladem. A kdyby se nejednalo o válku, mohli bychom hovořit o příkladu takřka komickém.

A nyní paradox další: Vladimír Špidla nemá ve své obhajobě předsednického křesla přese všechno příliš aktivní konkurenci. Jediným vážným soupeřem by mu mohl být Stanislav Gross. Z jeho nejednoznačných výroků by však největší váhu připisoval tomu, že má ve svém mladém věku opravdu čas na to, aby obsadil nejvyšší stranickou funkci už teď. Sjezd strany se koná podle dosavadních stanov každé dva roky a právě vzhledem k současné situaci není pravděpodobné, že projde návrh na zdvojnásobení délky tohoto období.

Zdá se proto, že Stanislavu Grossovi opravdu nic neuteče, i když ani on nebude chtít působit nerozhodným dojmem. Ale za čtvrt roku bude probíhat referendum o vstupu republiky do Unie a je jistě ctižádostí vládnoucí koalice a její nejsilnější strany, aby referendum skončilo s výrazným ano. Jsou to svým způsobem volby a před volbami, jak praví dávné politické pravidlo, se nepřepřahá.

Špidla, bude-li zvolen, si však může zadělat na budoucí problémy, bude-li i na sjezdu v řešení politické agendy málo rozhodný. O politické orientaci Sociální demokracie vypoví totiž i odpovědi na několik problémových záležitostí. Richard Falbr se chystá prý předložit návrh rezoluce, odsuzující válku v Iráku a zde nemůže Špidla neprojevit svůj názor. A jeho rozhodnutí musí být i údajná rekonstrukce vlády, při níž se hovoří i o možné účasti Waltera Komárka. Je však velmi diskutabilní, jakým přínosem by pro vládní tým mohl být. Misku vah při rozhodování na sjezdu i obsah a tón Špidlova projevu.

Mladá fronta Dnes píše o volbách nanečisto, které prý v různých regionech ČSSD v minulých dnech proběhly a podle nichž by údajně Špidla svou pozici obhájil. Stane-li se tak, na což ovšem není žádná záruka, měl by ale jednání sjezdu pojmout jako varování a upozornění na to, že do reálné politiky patří nejen dobré úmysly, ale i jejich profesionální prosazení.