ČSSD nechce spojovat radar s Lisabonskou smouvou

Vládní koalice blahosklonně počítá, že čas pracuje pro ni, předsednictví je tu a pro opozici by bylo nepříjemné, kdyby ho svými akcemi narušila, například vyvolala hlasování o nedůvěře vládě nebo nějakou krizi. Odpovědnost by padla na ni, přitom její nejsilnější součást ČSSD se snaží budovat tvář proevropské strany, v kontrastu s ODS.

ČSSD si ale také nebrala právě servítky, když dnes ústy svého předsedy Paroubka zopakovala své ne právě skromné požadavky, za kterých by mohla vládu po dobu předsednictví tolerovat. Ratifikace Lisabonské smlouvy, která by neměla být spojována s ratifikací smluv o protiraketové obraně, a hned nato předčasné volby. A ještě to není vše - pevné datum pro přijetí eura a přímá spolupráce vládních a opozičních politiků po dobu předsednictví.

Ne že by snad nešlo ze strany ČSSD o požadavky plné oprávněné. Když ale někdo opravdu usiluje o dohodu, měl by přece jen brát v úvahu jejich splnitelnost pro partnera, byť si o rozumnosti jeho postojů jinak může myslet své.

Předseda zelených Bursík reagoval, že žít se dá i bez dohody, a šéf KDU-ČSL Čunek řekl, že takovou dohodu koalice určitě neuzavře. Z hlediska vládních stran je to také logické, ODS zjevně nehodlá schválit Lisabonskou smlouvu, aniž by podobnou míru vstřícnosti našla u ratifikace radarové smlouvy. A pro malé strany jsou asi stěží přijatelné předčasné volby, už by po nich možná nemohly mluvit do ničeho.

Takže logiky na všech stranách tu máme dost, ale ta zdárnému průběhu předsednictví nepomůže. Přitom by v žádném případě nemuselo jít o dohodu písemnou, jen o jistou kulturu a základní odpovědnost. Místo ní se nejspíš bude čekat, kdo bude mít silnější nervy a hlavně - která ze stran obratněji z potíží obviní tu druhou. Taková je politika, kde kompromis je zjevně nežádoucím pojmem.