Cristina Kirchner prezidentkou

Teprve třetí v pořadí se 14% hlasů je muž: Roberto Lavagna. Je sice považován za autora současných reforem, které vyvedly zemi z inflace a hospodářské krize, do které se dostala v roce 2001 za vlády Carlose Menema, ale vavříny si odnáší Kristina Fernandezová. Jedním z jejích volebních hesel bylo: "Novinka spočívá v tom, že budu pokračovat v nastoupené cestě".

Její přesvědčivé volební vítězství je charakterizováno několika prvenstvími na národní, latinskoamerické i světové úrovni. Je to poprvé, co byla v Argentině zvolena za presidentku žena. V sedmdesátých letech už sice vládla María Estela Martínez de Perónová, ta ovšem kandidovala jako vicepresident se svým mužem. Nastoupila do úřadu, když Perón během svého volebního období zemřel. Poprvé v argentinských dějinách nestojí peronisté a radikálové proti sobě, naopak kandidují společně, takže se vlastně ani o radikálech a peronistech nehovoří. Peronistka Cristina Fernandezová si vybrala za vicepresidenta radikála Julia Donose. Nevídané ve světě i v Argentině je, že si manžel vybere bez interních voleb jako kandidáta své strany na své následnictví vlastní manželku. A v dějinách demokratických voleb Argentiny se ještě nestalo, aby nějaký kandidát, natožpak žena, zvítězil s takovým náskokem. Podle argentinských volebních pravidel musí vítězný kandidát na presidenta získat v prvním kole buď více než 45% hlasů nebo 40% a být o 10% hlasů lepší než soupeř. Oboje Cristina Fernandezová splnila. V argentinských poměrech to znamená, že ji volilo téměř 14 milionů voličů, což samozřejmě svědčí o její oblíbenosti.

Však také o svůj zevnějšek dbá. Vypadá mnohem mladší než na svůj věk, cvičí aerobik, drží dietu, obléká se v Paříži a kvůli vizáži přestala i kouřit. Přesto se donedávna cítila místními médii nepochopená. Nejednaly s ní prý dost na úrovni. Ostatně ani zahraniční média netančila její - tedy argentinské - tango. New York Times například označil její předvolební kampaň jako "ceremonii korunovace". A španělský tisk, konkrétně prestižní deník El Mundo napsal, že v předvolební kampani nevystupuje jako Fernandézová nebo Kirchnerová ale prostě jako Cristina, tedy královna Cristina.

Argentinská média připomínají, že stávající president Nestor Kirchner považuje Cristinu za svou žačku a bude si jistě přát, aby šla v jeho stopách. Ostatně, způsob jak ji na presidentský stolec posadil svědčí prý o tom, že si vlastně jejím prostřednictvím chtěl zajistit pokračování své vlády.

V domácí politice nebude chtít Kristina nejspíš nic měnit. Meziroční osmiprocentní růst ekonomiky v posledních dvou letech jí snad dává zapravdu. Naznačila však, že v zahraniční politice nebude na všechny tak vstřícná jako její muž. Ten se přátelil s venezuelským Hugo Chávezem, přijímal od něj přátelskou výpomoc ve formě peněz i dodávek zemního plynu. Paní Cristina však dávala ostentativně najevo, že s Chávezem nepeče. Někdy se dokonce zdá, že má blíž k Washingtonu. Argentinští soudci označili Teherán za ideového strůjce atentátu, který v roce 1994 stál život 85 argentinských Židů. Vraždy měla podle soudního vyšetřování vykonat šíitská milice. To rozezlilo Teherán, který se domnívá, že argentinská justice jedná podle instrukcí Kirchnerovy vlády. Venezuela je velkým přítelem Íránců a nepřátelství se tak částečně přeneslo i na argentinsko-venezuelské vztahy. O to víc se k sobě přiblížily Washington s Buenos Aires. Zdá se že tento trend bude Cristina Fernandezová podporovat.

Zbývá dodat, že kromě presidenta byla včera volena polovina poslanců, 24 senátorů a šest guvernérů, mj. i guvernér Buenos Aires. O tom se tvrdívá, že je vlastně druhým mužem ve státě. Zvolen byl současný vicepremiér Daniel Scioli, tedy Kirchnerův člověk.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .