Co se vlastně změní vstupem v platnost Lisabonské smlouvy

Stabilní předseda Evropské rady vystřídá dosavadní půlroční předsednictví, v němž se střídali postupně členské státy. Je volen šéfy států a vlád na dva a půl roku a jednou může být jeho mandát prodloužen o dalších dva a půl roku. Zejména reprezentuje Unii vůči ostatním státům, ve věcech zahraniční politiky a bezpečnosti. Rotující půlroční předsednictví ale kvůli němu nezanikne. To bude řídit specifická uskupení v Radě, na úrovni ministrů. Pravomoci vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku jsou posíleny. Je designovaný na pět let, předsedá Radě ministrů zahraničních věcí. Je také zástupcem předsedy Evropské komise. Má k dispozici evropský servis pro zahraniční politiku. Smlouva obecně rozšiřuje spolurozhodování mezi Evropským parlamentem, jedinou unijní institucí volenou občany, a členskými státy, na základě návrhů Evropské komise. To se týká mimo jiné hlavně oblasti zemědělství, rybolovu, a záležitostí policie a spravedlnosti. Evropský parlament získává stejná práva, jako Evropská rada, v otázkách rozpočtu. Bude tak moci například schválit nebo odmítnout en bloc různé mezinárodní smlouvy, několikaletý finanční plán Unie, či přijetí jakéhokoliv nového státu. Parlament volí předsedu Komise na návrh Evropské rady.

Nová smlouva zavádí všude hlasování kvalifikovanou většinou a ruší až dosud nezbytnou jednomyslnost - a tedy riziko veta ze strany některých států - v asi padesáti nových oblastech. Hlavně jde o spolupráci v oblasti přistěhovalectví, soudnictví a policie. Britové a Irové si vyjednali výjimku a mohou aplikovat rozhodnutí v těchto oblastech případ od případu. Tento nárůst kvalifikované většiny se týká také sportu, vesmírné politiky, energetiky a turistiky. Jednomyslnost zůstává pravidlem pro oblast zahraniční politiky, pro daňové otázky a sociální otázky. O rozhodnutích, učiněných Radou ministrů, se bude rozhodovat tak zvanou "dvojí většinou": rozhodnutí tak bude učiněno, získá-li podporu 55% států (to je dnes patnácti ze sedmadvaceti), které představují 65% populace Evropské unie. Menšina pro zablokování musí zahrnovat nejméně čtyři státy. Toto opatření dá větší váhu nejlidnatějším zemím, jako je Německo. Na žádost Polska byla aplikace tohoto opatření odložena na rok 2014, a požádá-li o to, tak až do roku 2017. Do fungování Evropské unie se zavádí termín "zesílená spolupráce". Znamená to, že takovouto zesílenou spoluprací bude moci devět členských států v jakékoliv oblasti utvořit jakousi "avantgardu". Podobné opatření bylo učiněno v oblasti obrany, v podobě permanentní strukturované spolupráce mezi několika státy. A byla zavedena klauzule solidarity v případě teroristického útoku nebo přírodní katastrofy. Charta základních lidských práv se stává právně závazná pro všechny členské státy, s výjimkou Velké Británie, Polska a České republiky, které si vyjednaly výjimku, a nejsou tudíž chartou vázány. Ve všech ostatních státech je možno se charty dovolávat u soudu a její dodržování je nařízeno institucím Unie i členským státům při uplatňování unijního práva. A konečně, je posíleno právo národních parlamentů na dohled nad vypracováváním evropských textů. Smlouva počítá také s právem na lidovou iniciativu, jež může vyzvat Evropskou komisi k předložení nějakého legislativního návrhu v rámci svých kompetencí. Takovouto iniciativu musí podepsat nejméně milión občanů. Catherine Ashtonová se ujala své funkce vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku 1. prosince, se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Hermann van Rompuy, stálý předseda Rady, který nastoupí do své funkce 1. ledna, zase zahájil svou cestu po Evropě za šéfy států a vlád, kteří ho 19. listopadu zvolili. A co se týče české výjimky, pevně věřím, že se brzy ukáže jako zcela zbytečná, anebo ještě lépe, nikdy nevstoupí v platnost, neboť k tomu má dojít při přijímání příštího člena Evropské unie, a do té doby může náš stát zastupovat navenek někdo zcela jiný. Chceme-li se ztotožňovat, jako náš eurofobní europoslanec za ODS Ivo Strejček, pouze s českou republikou, pak jsme radši do sjednocené Evropy vůbec neměli vstupovat. Samozřejmě, že Evropský parlament získává na váze, a já se z toho raduji. Stejně jako z toho, že úměrně tomu ztrácí na váze náš ostudný český parlament.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .