Co nás čeká po referendu o EU?

Příkladem k tomu nám může být i současný vývoj v sousedním Polsku, kde hned po skončení referenda zahájil prezident Kwasniewski první konzultace s vládními i opozičními politiky o budoucnosti nutných reforem. Polsko jich zřejmě potřebuje ještě víc než Česká republika a uvědomuje si, že musí například provést zásadní reformu celého systému veřejných financí, aby bylo vůbec schopno se začlenit do ekonomického rámce Evropské unie a přibližně do pěti let připraveno na zavedení jednotné měny euro.

Ale i Česká republika bude mít v nadcházejícím v roce hodně co dělat, aby se na vstup do Evropské unie připravila. Například v nesmírně důležité oblasti hospodářského podnikání. Jak dnes dobře víme, pro růst moderní ekonomiky mají největší význam takzvané malé a střední podniky, které mívají často jen několik zaměstnanců. Oficiálně jsou definovány hranicí do dvě stě padesáti zaměstnanců, což je ale podle názoru samotných podnikatelů hranice příliš vysoká, a v některých oborech zřejmě neodpovídá tomu, co se tím myslí.

Třeba ve stavebnictví by to byl už opravdu hodně velký podnik. Ekonomové však vesměs uznávají, že tak zvané malé a střední podniky jsou nejdůležitější součástí ekonomiky a že právě na nich spočívá největší břímě dalšího ekonomického rozvoje. Jak důležité je jejich postavení v ekonomice se můžeme poučit u našich nejbližších západních sousedů, ve Spolkové republice Německo, kde zaměstnávají právě malé a střední podniky na osmdesát procent pracovních sil. Už z toho můžeme usuzovat, jaký mají hospodářský význam.

Zdálo by se proto samozřejmé, že stát jim musí vytvořit i u nás příznivé podmínky k existenci a jejich dalšímu fungování. Ale jak se ukazuje, máme v tomto směru ještě mnoho co dohánět, chceme-li aby naše podniky nebyly při vstupu České republiky do Evropské unie v nevýhodě v porovnání se svými západoevropskými konkurenty. Ekonomičtí odborníci k tomu podotýkají, že připravit právě malým a středním podnikům co nejkvalitnější právně podnikatelské prostředí bude zřejmě v příštích několika měsících jedním z hlavních úkolů české vlády.

Podnikatelé u nás si kupříkladu často stěžují na pomalý postup státní správy při zapisování do obchodního rejstříku. To co třeba v Británii zabere s pomocí internetu jen několik sekund a jinde v Evropě dejme tomu několik hodin nebo maximálně několik dní a co i podle i u nás platného zákona by mělo být hotovo nejpozději do patnácti dnů, se v reálné praxi České republiky velmi často neúměrně protahuje a v některých případech může trvat celé měsíce nebo dokonce půl roku anebo rok.

Mohlo by se zdát, že je to maličkost, ale pro drobné podnikatele to maličkost není. Bez řádného zápisu v obchodním rejstříku totiž jejich podnik de jure neexistuje a všechny jejich operace a úkony, kterým věnují spoustu času a energie, mohou tím pádem zpochybnitelné. To má samozřejmě své vážné ekonomické důsledky pro celé národní hospodářství. Pomalost české obchodní justice je dalším vážným problémem, který nejen neustále znepříjemňuje našim podnikatelům život, ale hlavně znevýhodňuje české podnikatele v porovnání se západoevropskou konkurencí. A tak je téměř jisté, že naše podniky nebudou stát na stejné startovací čáře jako jejich západní protějšky.

Nadále u nás pokulhává příprava kvalitního zákona o konkursu a vyrovnání, který měl být podle původních představ už dávno hotov. Podnikatelé dlouho marně volají po zásadní novele obchodního zákoníku a to všechno ovšem ovlivňuje i naše banky a zejména jejich ochotu poskytovat půjčky právě drobným a středním podnikatelům. A na půjčkách jsou, jak víme, drobné podniky životně závislé. Během letošního a první poloviny příštího roku, ještě před vstupem České republiky do Evropské unie, by se podle názoru odborníků měla zcela změnit celá atmosféra systému veřejných zakázek.

Zejména by měla být transparentní mnohem více než dosud. Nechvalně známá výjimka ze zákona o veřejných zakázkách, kdy je vůbec teoreticky přípustné je zadávat bez předchozího řádného výběru, by měla být napříště využívána opravdu jen v těch nejnutnějších případech, jako jsou živelné pohromy a podobně. Nikoli tedy tak, jak to bylo docela běžné za vlády Miloše Zemana, kdy dokonce většinu vládních zakázek zahrnuli ministři mezi výjimky, na něž se žádný konkurs nevztahuje.

Je přece samozřejmé, že všechny veřejné zakázky musí v zásadě podléhat normálnímu režimu. A výběr těch podniků, kterým veřejná zakázka připadne, musí být od začátku naprosto průhledný a objektivní a musí proběhnout na základě předem docela jasných a nepochybných kritérií. Jinak vždycky vzniká velmi široký prostor pro korupci a zákulisní dohody, které ve svých důsledcích nesmírně poškozují celou národní ekonomiku.

Navíc je známo, že o veřejné zakázky mívají prioritní zájem též zahraniční investoři, a proto průhlednost celého systému jejich přidělování výrazně ovlivňuje i příliv zahraničního kapitálu, bez něhož bychom se už v dnešním světě prostě neobešli. To jsou alespoň některé body, v nichž se bude muset situace zlepšit, má-li Česká republika opravdu připravit kvalitnější právně podnikatelské prostředí a máme-li při vstupu do Evropské unie skutečně uspět.

Jiným úkolem je poskytování informací podnikatelům tak, aby se v nich dokázali orientovat. Mnohde jsou totiž už teď příznivé podmínky připraveny, ale nevyužívají se kvůli nedostatku informací aneb malé jazykové výbavě. Takže to bude určitě pro Českou republiku náročný rok. Nezbytnou aproximaci práva s právem Evropské unie je zároveň zapotřebí dělat tak, aby to pokud možno moc nebolelo. A to bývá velký problém. Když chceme tyto kroky udělat rychle. Bylo by jistě lépe, kdyby reforma veřejných financí a podnikatelského a obchodního práva proběhla už dávno. Ale to se nestalo, jsme jen tam, kam jsme dospěli a máme k dispozici pouze to, co jsme v minulých letech stihli. Jako Poláci bychom však neměli ztrácet ani den.