Co je mezi Francií a Španělskem? Andorra!
Víte, že v Evropě existuje stát, knížectví, jehož rozloha je o něco menší než Praha? Je to taky země, jejíž centrum je nejvýše položeným hlavním městem na našem kontinentu. Existuje spousta lidí, kteří by zde chtěli bydlet. Jedná se o horskou Andorru.
Nejdřív si musíme upřesnit, kde přesně tato země leží, protože Češi do ní zavítají jen výjimečně. Když se ocitnete ve východní části Pyrenejí, tedy v pohoří na francouzsko-španělském pomezí, můžete se vydat od pobřeží Středozemního moře, z Costa Bravy sto kilometrů do vnitrozemí. Když se dostanete mezi vysoké hřbety, dosahující až 3000 metrů nad mořem, můžete tušit, že tam někde objevíte miniaturní a zajímavý státeček. Ten je dokonce územím většinou položen výš než odpovídající hranice zalesnění. Jen malá část leží pod výškou 1000 metrů nad mořem mezi lesy, složenými z černé borovice, poblíž hlavního města Andorra la Vella. Přesto má stát větší hustotu obyvatelstva než Česká republika. Země má i další jedinečnost. Kromě Vatikánu, sídla papeže římskokatolické církve jde o jediný církevní stát světa, který dodnes existuje. V čele státu totiž stojí dva lidé, španělský biskup ze Seo de Urgell a francouzský prezident.
To má historické důvody. První zmínka o Andoře, která se ubránila muslimským nájezdům na Pyrenejském poloostrově, pochází už z roku 805 a nachází se v Karolinské listině. Roku 1278 se rázovité území díky Paréagské smlouvě stalo kondominiem pod vládou dvou knížat, což bylo potvrzeno i samotným papežem. Na francouzské straně práva knížat přešla nejprve na hrabata de Foix, ale od doby Jindřicha IV. Navarského (tedy od přelomu 16. a 17. století) je vykonávána francouzským panovníkem a prezidentem. Na španělské straně je území po celou dobu pod vlivem biskupa ze Seo de Urgell. I když se to zdá skoro nemožné, téměř celou historii to fungovalo bez problémů. Málokdo se ptal na plnou suverenitu území, které je částečně územím nikoho, zemi vždy pomáhaly divoké horské soutěsky a nedostatek surovin. Přesto se místní obyvatelé hlásí k několika národnostem. 29 % obyvatel státu jsou přímo Andořané, kteří patří k etnické skupině Katalánců, katalánština je taky úředním jazykem země. Přes 50 % lidí má oficiální státní příslušnost španělskou a jen 8 % francouzskou. I proto, že je území přeci jen přístupnější z jihu, údolím řeky Valira než od vrcholků francouzských Pyrenejí. Plně suverénním státem je Andorra až od 4. května 1993.
Je pochopitelné, že u této malé země musí hlavní roli v hospodářství hrát cizinecký ruch jako u jiných evropských "drobečků". Většinou se však jedná o krátkodobé návštěvy auty, kterých lidé ze Španělska a Francie využívají k víkendovému nákupu zboží bez různých daní, což se týká hlavně cigaret, alkoholu a spotřební elektroniky. Přesto je to ročně 8 milionů osob, což je na stát složený z 68 000 obyvatel opravdu hodně. Část z nich ale taky využívá i 6 měsíců trvající lyžařské sezony, stejně jako vysokohorské turistiky, často směřující k nejvyšší hoře země, Coma Pedrosa. 21 % všech občanů však vykonává i práci v drobném průmyslu a tradičních řemeslech, i když ty taky často cílí na nakupující turisty. Jen 1 % obyvatel pracuje v zemědělství, především při chovu horských ovcí, což už se dnes týká především starším venkovanů. Mladší Andořané, stejně jako oni ale stále patří na pyrenejské hranice a tíhnou ke katalánské, španělské nebo francouzské kultuře, což může být v Evropě spíš výhodou. Nejen však daňovou a ekonomickou.
Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
