Co by Gross zvládnout mohl a co by měl

26. červenec 2004

Ještě se snad mezi tuzemskými, ale koneckonců i zahraničními politickými pozorovateli neobjevil snad žádný, jenž by vítal Grossovu instalaci v čele české vlády a v podstatě nic od něj nečeká ani veřejnost, více méně smířená s tím, že až za dva roky bude moci rozdat stranám příslovečné karty nějakým jiným způsobem.

Gross, považovaný komentátory za člověka bez politické vize, zato s jistým talentem pro mocenskou technologii, nastupuje také do premiérského křesla v nepříhodnou chvíli. Po šesti letech se Sociální demokracie u moci přinejmenším okoukala a do značné míry vyčerpala. Její současné preference jsou oproti předloňskému volebnímu výsledku zhruba poloviční. Ty úplně poslední výsledky vykazují dokonce další pokles, který jistě není odrazem Grossova nástupu do čela ČSSD, jako spíš dlouhodobě neblahé situace uvnitř strany.

Zastavit a pak i otočit sestupný trend by se ovšem Grossovi mohlo podařit. Lidé patrně zareagují na to, že dal znovu dohromady koalici celkem rychle a povšimnou si, jak prezident přes počáteční poznámky o tom, že bude jmenovat šéfem vlády jen toho, kdo mu předloží nějakou smysluplnou koalici, musel uznat 101 doručených podpisů za nepochybný důvod pověřit statutárního šéfa Sociální demokracie předsednictvím v příštím sboru ministrů.

Zabodovat u veřejnosti by Gross mohl také tehdy, pokud by svěřil aspoň jedno ministerstvo nějakému obecně respektovanému nestraníkovi, to vždycky zabírá. I když jak víme třeba z případu Otakara Motejla, stát mimo stranu může být v rozhodujících okamžicích přece jen handicapem, neboť to nejpodstatnější se prostě peče na stranické půdě, ať už v Lidovém domě nebo v parlamentním klubu.

Husarským kouskem by bylo dostat do vlády předsedu lidovců Kalouska. Ten se tomu brání od momentu svého vítězství na sjezdu KDU-ČSL. Špidla způsob, jak jej vtáhnout do hry, nenalezl a dost možná o to zase nějak moc neusiloval, zřejmě mu byl naturelem i politickou linií bližší Cyril Svoboda. Kalouskovi se ovšem mezi ministry nechce a schovává si to na příští koalici s občanskými demokraty. Raději bude míň dál předsedat klíčovému rozpočtovému výboru Sněmovny.

Gross by jej snad mohl uplatit jen nějakou nabídkou, kterou, jak říkával Kmotr, nelze odmítnout. V případě newyorských mafiánů to ovšem znamenalo velmi přesvědčivou výhrůžku smrtí, zatímco my máme na mysli prakticky neodmítnutelné posty, třeba Ministerstvo vnitra. To si ale zase Sociální demokracie míní nechat pro sebe a těžko říci, zda by tento silový resort Gross přepustil straně s mnohem menším mandátem, byť k životu koalice nezbytné. Zdá se, že všechny úvahy na toto téma budou pouhými spekulacemi a nezbývá než čekat, jak to s lidoveckým šéfem dopadne.

Už bylo několikrát řečeno, že oproti Špidlovi je Gross schopen lépe zvládat známé vnitrostranické rebely. Například ti ze Severních Čech Grossovu převzetí strany málem zatleskali a ten je na oplátku docela klidně může nyní mírně pustit k moci, samozřejmě prostřednictvím nějakého ministerstva. Jak se ukázalo během uplynulého víkendu, pomyslné růžky vystrkuje ještě skupinka takzvané vnitrostranické levice, jejímž mluvčím je zatím hlavně Jan Kavan. Ten například říká, že může podpořit vládu teprve až uvidí, co obsahuje její program.

Zdálo by se, že tento u veřejnosti hluboce neoblíbený a téměř žádné důvěry nepožívající politik, spojený nad to s řadou stále ještě neuzavřených afér Ministerstva zahraničí, přičemž za většinou z nich se rýsuje psychopatická postava Kavanova chráněnce Srby, má sto a jeden důvod na sebe moc neupozorňovat a spíš doufat, že do ničeho ještě sám nespadne. Ale o své výjimečnosti přesvědčený Kavan zřejmě slovo sebereflexe nezná.

Nicméně vážnější potíže bude dělat jen těžko. Gross byl přece roky šéfem Ministerstva vnitra a konkrétně o Kavanovi toho musí vědět mnoho. Předvést veřejnosti Sociální demokracii podstatně zklidněnou je také klíčem ke Grossově úspěchu, který jen velmi těžko může být volební vítězství, ale určitě by jím bylo více než 20 procent hlasů, a pokud možno porážka KSČM. Bude ovšem především záležet na tom, kolik ze své dosavadní popularity podrží také v křesle premiéra.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.