Co dál s občanským zákoníkem?

00505292.jpeg

Vláda premiéra Topolánka ztratila mandát k dalšímu kormidlování České republiky neklidnými vodami evropského předsednictví a finanční krize. Na pozadí však zůstávají i mnohé další důležité otázky, jejichž zodpovězení se nyní přinejmenším oddálí a zkomplikuje. Jednou z nich je i další osud dlouho připravovaného nového občanského zákoníku, jehož návrh už před pádem vlády opozice v některých bodech otevřeně kritizovala.

O potřebnosti nové a komplexní úpravy soukromého práva po letech odkladů dnes už asi málokdo pochybuje. Občanský zákoník je základní normou upravující vztahy ve společnosti a jeho jasnost, přehlednost a především schopnost nabídnout v každé životní situaci řešení, či alespoň cestu k němu, je předpokladem pro pokojné soužití lidí v jednom státě. To zní možná trochu idealisticky, ale je historickým faktem, že země se stabilní a současně pružnou úpravou soukromoprávních vztahů dokázaly i v dobách krizí čelit nepříznivým vlivům a jejich občané se mohli spolehnout na základní jistoty nad rámec obvyklých ústavních práv. Stačí se podívat na příklad Francie či Rakouska.

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil při odkrývání plánů svého úřadu na začátku roku označil projednání a schválení nového občanského zákoníku za jednu z priorit. Trestní zákoník se již podařilo dotáhnout do úspěšného konce zákonodárného procesu v závěru ledna, stejný osud měl vzápětí potkat i kodex soukromého práva. Podle plánu se měl vládou schválený text zákona ještě v květnu dostat do Poslanecké sněmovny, na přelomu roku pak v dalším kroku do Senátu a s vlastní účinností zákona ministr počítal od roku 2012. Vše bylo spočítané tak, aby novela prošla do termínu řádných parlamentních voleb, třebaže sám Pospíšil mluvil o pravděpodobnosti padesát na padesát.

S tím vším by teď měl být konec, protože vláda, pokud vůbec nějaká vznikne, se bude zabývat krátkodobými existenčními otázkami. Sečteno a podtrženo, sociálním demokratům se podařilo dotáhnout destruktivní dílo do konce a i ten zdánlivě malý balík projektů, který koalici ještě ležel na stole, z větší části spadne pod stůl. Pokud jde o občanský zákoník, ČSSD ho podle slov Jeronýma Tejce a Zdeňka Jičínského zamýšlí zásadně zkrátit a přepracovat a nevidí problém v tom, když se stane součástí právního řádu za deset let.

Jen tak z rozmaru zahodit osm let práce a zejména cenné kolo připomínkování ze strany odborníků a veřejnosti je přímo kacířský krok. Je pravdou, že na zásadním předpisu typu občanského nebo právě trestního zákoníku, který by měl vydržet v platnosti mnoho desítek let, by se měla shodnout celá politická reprezentace bez rozdílu stranického dresu. Co tedy sociálním demokratům vlastně tolik vadilo a proč bychom se nyní měli o další osud návrhu bát?

Kromě otázky rozšíření ochrany vlastnických práv majitelů domů a bytů v konfrontaci s právy nájemníků, kterou už se snad podařilo uspokojivě vyřešit během loňské diskuse byla jejich kritika namířena zejména proti na české poměry unikátnímu rozsahu zákona a jeho potenciální nepřístupnosti a nesrozumitelnosti občanům. Dlužno připomenout, že u zrodu současného návrhu před osmi lety stáli sami sociální demokraté, kteří vypracovali prvotní koncepci a současnou kritikou tak vlastně poukazují na vnitřní rozpolcenost a nesystematičnost své politiky.

Nakonec je třeba položit si otázku, čemu by kratší zákon prospěl. Měli bychom vypustit všechny nově zaváděné instituty v dědickém právu, vzdát se úsilí o posílení spotřebitelských práv či nechat soudy, ať si v neobvyklých situacích i nadále pomůžou s vlastním výkladem? 2800 paragrafů se může na první pohled zdát hodně, ale když se v nich skutečně podaří zavést fungující rámec pro lidský život od narození až do smrti, nikomu neuškodí, když si jej jednou přečte celý, aby se v textu napříště sám zorientoval.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .