Církve se navrácení majetku jen tak nedočkají

Ta by se majetkovým vyrovnáním státu s církvemi měla zabývat zhruba půl roku. Pak by teoreticky mělo dojít na klasické kolečko. To znamená, že by měl vzniknout příslušný zákon, který by měl schválit kabinet a poslat ho do sněmovny. Samozřejmě podmiňovací způsob je na místě. Neexistuje totiž záruka, že tomu tak skutečně bude. Komise tvořená zástupci stran napříč politickým spektrem jen těžko bude hledat společnou řeč. Dá se proto předpokládat, že majetkové nároky církví zůstanou neuspokojeny ještě dlouhou dobu.

Vzhledem k tomu, že tento problém se už táhne od listopadu 1989, nemuselo by být další zpoždění velkým problémem. Potíž je v tom, že právě do tohoto zákona investovali lidovci značný politický kapitál a nyní se mohou cítit podvedeni. Například Cyril Svoboda se v únoru nechal veřejně slyšet, že při jeho podpoře Václavu Klausovi při prezidentské volbě hrál osud zmiňovaného zákona celkem významnou roli. Zjednodušeně řečeno, kdyby někteří lidovci necítili šanci na vyřešení problémů kolem církevního majetku, mohlo být znovuzvolení Václava Klause hlavou státu přinejmenším komplikovanější.

O to hořčí pilulku pro ně představuje fakt, že vyřčené sliby neplatí a že přijetí zákona blokují právě někteří občanští demokraté. Pro vytvoření komise navíc nehlasovali pouze Tlustý, Raninec a Schwipel, ale dalších šest občanských demokratů, dále poslankyně Zubová s Jakubkovou ze Strany zelených a rovněž nezařazení zákonodárci Melčák s Pohankou. Vzhledem k tomu, že dohoda o majetkovém vyrovnání státu s církvemi prošla vládou, očekávalo by se, že koalice tuto normu byť přes celou řadu výhrad prosadí. Realita byla nakonec jiná, což názorně dokazuje, že šéfové koaličních stran nemají dění v poslaneckých klubech úplně pod kontrolou. Mimo jiné to znamená, že dohoda učiněná ve vládě nemá momentálně velkou cenu. Přitom způsob vrácení církevního majetku je podle všeho zástupným problémem. Ten má pouze zakrýt určitý boj, ke kterému uvnitř stran dochází. Je asi zbytečné opakovat různé peripetie sporu Mirka Topolánka s Vlastimilem Tlustým či komentovat vyhrocené vztahy mezi Martinem Bursíkem a Olgou Zubovou či Věrou Jakubkovou.

Vzhledem k tomu, že převaha vládního tábora nad opozičním je ve sněmovně jen těsná a možná i žádná, může malý počet koaličních zákonodárců vládě kdykoli pořádně zavařit. Neshody kolem majetkového vyrovnání státu s církvemi jsou toho jen názornou ukázkou. Dalším příkladem mohou být spory týkající se reformy zdravotnictví nebo umístění radaru protiraketové obrany Spojených států na území České republiky. Zkrátka napětí uvnitř koalice připomíná přetopený kotel, který by mohl každou chvíli vybuchnout.

Rozhodnutí o zřízení sněmovní komise toto napětí určitě nezmírní, spíš naopak. Navíc s trochou zjednodušení se dá tvrdit, že nevyřešení církevních restitucí komplikuje život více městům a obcím, než církvím, nebo poslancům. Nakládaní se stovkami hektarů půdy a s celou řadou nemovitostí je kvůli sporům blokováno a může brzdit rozvoj daného území. Zdaleka ne všechen majetek, na který by měly církve nárok, se jim měl totiž vrátit. Podle odhadů měla být zpět převedena pouze jedna třetina. Zbytek z nejrůznějších důvodů restituovat nelze, přestal by však být blokován a šlo by s ním normálně nakládat.

Pokud někteří komunální politici počítali s tím, že k tomu po dlouhých letech konečně dojde, mohou odložit růžové brýle a vrátit se do reality. To znamená přijmout fakt, že blokovaný majetek bude další měsíce či spíše roky chátrat a že rozvoj některých území bude i nadále omezen.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .