Čínští komunisté se začínají bát svého prezidenta Si Ťin-pchinga
„Čínský prezident Si Ťin-pching čelí uvnitř komunistické strany ostré kritice,“ napsal jen několik dní před obrovskou vojenskou přehlídkou v Pekingu na oslavu 70. výročí konce 2. světové války britský nedělník Sunday Times.
Dokonce i oficiální čínský anglicky psaný deník People’s Daily přiznal, že špičky stranické nomenklatury svádějí v době ekonomického propadu „tvrdý mocenský boj“.
Napětí prý explodovalo po tradičním uzavřeném zasedání stranických kádrů v přímořském letovisku Pej-taj-che, které se konalo v první polovině srpna.
Tam se tradičně během banketů vyjednávají kompromisy a politický kurz strany. Výsledek pak politici jednomyslně oznámí národu prostřednictvím státních médií. Letos ale po „stranické konkláve“ panovalo v tisku zarážející ticho.
Čínští novináři jsou přesvědčeni, že prezident Si ztratil kontrolu nad zasedáním, a nespokojenost s řízením čínské ekonomiky převážila nad pečlivě sehraným divadlem.
Burzovní indexy v minulém týdnu zažily divokou jízdu jako na horské dráze a nečekaná devalvace jüanu otřásla globálními trhy.
Státní cenzura proto minulý týden znemožnila ekonomickým novinářům, aby o krizi na burze psali otevřeně. „Obavy z hněvu 90 milionů malých investorů byly příliš velké, koneckonců je jich už více než členů komunistické strany Číny, kterých je 87 milionů,“ píší Sunday Timesy.
Ortodoxní stranický list Global Times svalil vinu za burzovní propady na svého oblíbeného arcinepřítele, západní média, která si prý nepřejí úspěch čínského ekonomického a politického modelu, a proto potíže zveličují. „Přejí si, aby ekonomická krize skončila celonárodním chaosem,“ varoval list.
Přesto to byla podle Sunday Timesů právě čínská média, kdo prozradil podrobnosti o revoltě proti prezidentovi. Série srpnových článků v People’s Daily – který je hlavní tiskovinou komunistů od roku 1948 – kritizoval penzionované stranické bossy za to, že ze zákulisí tahají za nitky a snaží se ovlivňovat dění ve straně.
Evidentně šlo o narážku na 89letého Ťiang Ce-mina a lidi spojené s jeho nástupcem, exprezidentem a bývalým generálním tajemníkem strany Chu Ťin-tchaem.
V některých článcích se dokonce psalo o frakci, která vznikla okolo Chuovy mocenské základny mezi čínskými svazáky, a do níž údajně patří i dnešní premiér Li Kche-čchiang.
A minulý týden někdo v Pekingu sdělil zahraničním novinářům, že za ekonomické potíže může být pohnán k zodpovědnosti právě premiér Li. „Tyto narážky však nebyly téměř nic ve srovnání s útoky, jaké oficiální tisk namířil na předsedu vlády,“ píší Timesy.
Ekonomické reformy hlavy státu a tažení proti korupci prý narazily na „neslýchaný odpor jistých skupin“. „Proti reformám se v zákulisí vede nepředstavitelný boj,“ napsal People’s Daily.
Všechny články se vesměs shodly, že hlavní příčinou neutěšeného stavu je byrokratická netečnost, hrabivost straníků i čachry zájmových skupin ve velkých státních podnicích.
„Hlavní význam těchto textů však tkví v tom, že poprvé přiznávají to, o čem pekingští insideři i hongkongští aktivisté mluví déle než rok – Si je straníky nenáviděn, a zároveň v nich budí obrovský strach,“ píší Sunday Timesy.
„V Číně se stále více bojí kumulace moci v rukou prezidenta. Lidé si myslí, že z něj bude nový Mao, který se jednou odmítne vzdát úřadu. Vypadá to, že v nomenklatuře bojují všichni proti všem a nikdo se nemůže cítit jistě a bezpečně,“ řekl listu hongkongský aktivista obeznámený s poměry mezi elitou.
V Pej-taj-che například někteří z 250členného ústředního výboru vyjádřili nesouhlas se sesazením Čou Jung-kchanga, exšéfa bezpečnostních složek a prezidentova rivala, který dostal za korupci doživotí.
Jiní vyjadřovali nespokojenost s tím, že úřad pro vnitrostranickou disciplínu zatkl bývalého tajemníka prezidenta Chu Ling Ťi-chua, obvinil jej z řady přečinů a vyloučil ze strany. Sítě se stahují i kolem Ceng Čching-chunga, klíčové šedé eminence politbyra.
„Až Si Ťin-pching uvítá ve čtvrtek na hlavním pódiu Vladimira Putina, je možné, že mu leccos z jeho velmocenské aury bude scházet,“ míní Sunday Timesy.
Na 12.000 čínských a tisícovka zahraničních účastníků přehlídky nepochybně předvede výkon, jaký k dokonalosti umějí dotáhnout jen v Moskvě a Pekingu.
Zklamáním je však seznam účastníků – nepřijede ani jeden z oficiálních představitelů Británie, Spojených států a Francie – tedy bývalých válečných spojenců Číny proti Japonsku. Otázkou je, zda to může spravit Tony Blair,“ končí týdeník.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
