Čich může rozdělovat ptačí druhy

Ještě před několika lety se zoologové domnívali, že čich v chování ptáků hraje jen malou nebo vůbec žádnou roli. Čichové laloky ptáků jsou v poměru ke zbytku jejich mozku velmi malé a ptáci také postrádají vomeronasální orgány, které se uplatňují ve feromonové komunikaci některých savců a plazů. Pak ale přišlo zjištění, že buřňáci mají natolik dobrý čich, že se mezi sebou dokážou rozeznat jen podle pachu. Tento objev následovalo přehodnocení čichu také u dalších druhů a vědci začínají zjišťovat, že ptačí čich a jeho úlohu v chování ptáků silně podcenili.

Výzkumníci z Indiana University studovali složení sekretů z uropygiálních žláz strnadců zimních (Junco hyemalis). Žlázy se nacházejí u kořene ocasu a jejich produkty si ptáci vtírají do peří, kterému sekret kromě pachu dodává také větší odolnost a nesmáčivost. Do studie byly vybrány dvě kalifornské populace ptáků – jedna žije v kampusu Kalifornské univerzity v San Diegu a druhá ve 42 km vzdálených Laguna Mountains. Vědci odchycené ptáky chovali ve zcela stejných podmínkách a odebrali vzorky sekretů jejich žláz, které analyzovali plynovou chromatografií.

Izolovali 19 různých těkavých chemických sloučenin, které sekretům dodávají charakteristický pach. Zároveň zjistili, že každý pták má svůj vlastní pachový profil a že pach samečků se obecně liší od pachu samiček. Ke svému překvapení ale rozdíly zaznamenali také na úrovni obou populací. Vědci se domnívají, že tyto rozdíly mají spíš genetický podklad, než že by byly důsledkem rozdílného vlivu prostředí. Skutečnost, že se pach ptáků liší na úrovni jedinců, pohlaví i populací může být významný v evolučním kontextu. Vědci předpokládají, že unikátní pach může mezi populacemi fungovat jako reprodukční bariéra, izolovat některé populace a přispívat tak ke vzniku nových ptačích druhů.

Zdroj: Behavioral Ecology, Indiana University