Chybí snaha motivovat lidi jezdit veřejnou dopravou. Místo toho se snižuje spotřební daň na benzín, kritizuje vládu dopravní expert

1. srpen 2022

Letní permanentku na městkou dopravu a regionální vlaky za 9 eur si nakoupilo 30 milionů Němců. Ukázali tak, že veřejná doprava může zastoupit dopravu osobní s jejími nevýhodami. Mělo by i Česko následovat německý příklad a zavést podobně levnou jízdenku i u nás?

„Není to úplně vhodný nápad, protože německá realita je odlišná od české. V Německu šlo navíc o experiment na tři měsíce, který v této podobě nebude pokračovat,“ uvádí v Pro a proti šéfredaktor webu Zdopravy.cz Jan Sůra.

Čtěte také

Publicista a znalec německých poměrů Jaroslav Šonka souhlasí, že v Německu je vztah k veřejné dopravě zcela odlišný. „Tam je to to normální věc a slevových systémů je v zemi celá řada a dodnes to vše funguje.“

„Cena je tak nízká, že i kdyby u nás jízdenka stála v přepočtu 220 korun a nabízela by v podstatě neomezené cestování, tak by byla velmi úspěšná. Otázkou je, jestli naše veřejná doprava může takové počty lidí přepravit. Obecně jde o krok správným směrem, ale nelze učinit veřejnou dopravu téměř zdarma a čekat, že všichni lidé přesednou z aut do veřejné dopravy,“ soudí Sůra.

Šonka souhlasí, že i v Německu byl problém s přeplněností veřejné dopravy v době platnosti této jízdenky. „Ale není to první náběh německých drah mít slevový systém a vstoupit do konkurenční situace a lidé chápali, že je to výhodné.“

Data z června třeba ukazují, že ve většině německých měst ubyl silniční provoz a ubylo zácp.
Jan Sůra

„Je tam mnoho přínosů, železnice ukázala své výhody. Data z června třeba ukazují, že ve většině německých měst ubyl silniční provoz a ubylo zácp. Ale mně osobně se víc líbí model rakouské klimatické jízdenky, kdy máte neomezenou veřejnou dopravu na rok za asi 28 tisíc korun,“ doplňuje Sůra.

Ani to, že letní německá jízdenka nezahrnovala dálkové, ale jen regionální cesty, nebylo překážkou, věří Šonka. „Lidé se spíše dívají na svou peněženku než na jízdní řády. Podobných pokusů bylo za posledních 30 let několik a vždy měly pozitivní vliv na vytížení konkurenční automobilové dopravy.“

Existuje celá řada spojů, kde auto dráze nemůže konkurovat.
Jaroslav Šonka

Na české železnici by ale bylo potřeba mnoho změnit, pokračuje novinář. „Německo na změnu železnic potřebovalo desítky let a byly vedeny snahou získat pro dráhy tržní výhodu a lidé byli spokojení.“

„Česko sice má nejhustší železniční síť v Evropě, ale malé přepravní kapacity. Problém je ten, že poptávka po dopravě je nerovnoměrně rozložena do špiček ráno a po pracovní době, ale to lze kolem Prahy vyřešit přidáním kolejí a částečně se na tom pracuje,“ tvrdí expert.

Čtěte také

Státní podpora veřejné dopravy je v Německu mnohem vyšší než u nás. „Existuje celá řada spojů, kde auto dráze nemůže konkurovat. Česká vláda už desítky let měla platit z rozpočtu rychlou vlakovou dopravu jako v Německu, ale v tom ta železná opona u nás ještě existuje,“ shrnuje rozdíly mezi dráhou naší a našich sousedů Jaroslav Šonka.

„Mně tu chybí systémová podpora k tomu, aby ekonomicky aktivní část obyvatelstva byla motivována k ježdění veřejnou dopravou. Ze strany vlády jsme viděli bohužel opačné kroky, jako snížení spotřební daně na pohonné hmoty, což je nesmysl a opačný krok k tomu, co dělá Evropa. V Německu sice také daň snížili, ale aspoň zavedli tuto jízdenku,“ konstatuje tentokrát rozdíly politické Jan Sůra.

Poslechněte si celé Pro a proti Karolíny Koubové.

autoři: Karolína Koubová , oci
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.