Chorvaté do Evropy?

5. březen 2009
Sedmý světadíl

České předsednictví Evropské unie má kromě jiného i jeden zásadní plán. Směřovat Chorvatsko, které už se zotavilo z válek na Balkáně, do rámce Evropské unie. Nás a Chorvaty navíc pojí přátelství, které mnoho Čechů zná nejen ze stereotypů letní dovolené.

  • D. Ašenbryl o Chorvatsku (Sedmý světadíl,
    4.3.2009)
    " style="">
    D. Ašenbryl o Chorvatsku (Sedmý světadíl,
    4.3.2009)
    " style="">
    D. Ašenbryl o Chorvatsku (Sedmý světadíl,
    4.3.2009)
0:00
/
0:00

Když každý rok průměrně 900 000 českých obyvatel přijíždí na dalmatskou riviéru, málokdo tuší, že tento "exodus" vlastně kopíruje skutečnost před 1500 lety, kdy se především slovanské kmeny z dnešních východních Čech, známí jako Charvátci a Charváti, přesunovali na dnešní území Chorvatska mezi řeky Sávu a Drávu. Ti zde postupně s místním ilyrským obyvatelstvem vytvořili životaschopné království, kterému dal základ papež. Už ve 12. století ale území připadlo Uhrám a od té doby se zde střídaly vlivy vojsk tureckých Osmanů a habsburské monarchie, která nakonec v dlouhých bojích vyhrála. Místní lidé však byli dostatečně odbojní, takže si udrželi svou identitu, založenou na slovanství, katolictví a výrazném folkloru.

Když po roce 1918 postupně vznikalo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, zmíněné národy překonávaly své kulturní rozdíly, ale vytvořily pragmatickou "koalici". Spolu s naším státem a Rumunskem patřili pod Malou dohodu, zvláště díky nárokům Maďarů. Už v té době si bohatší Češi zvykali jezdit na dovolené na dalmatské pobřeží, které charakterizuje středomořské klima a k přátelští lidé. Přesto 2. světová válka přinesla nečekané ničení, kdy chorvatští fašisté pod vedením Ante Paveliče byli na straně nacistického Německa a bojovali proti srbským, muslimským, ale i chorvatským partyzánům. Pozdější jugoslávský komunistický vůdce, Josip Broz-Tito byl původem Chorvat, takže se snažil v této zemi několika národů vytvořit novou národnostní spolupráci. Jugoslávie v době komunismu měla určitou nálepku luxusu a taky tranzitní země na Západ, což ocenilo mnoho českých emigrantů, kteří nejdříve mířili k chorvatskému moři. I přes hospodářské úspěchy ale nepřátelství mezi národy Jugoslávie propuklo, a to znovu během balkánských válek, kdy Chorvaté bojovali za svou plnou nezávislost, kterou si od udržují až dodnes.

Ložiska bauxitu a ropy dnes pomáhají rozvoji zpracování kovů, chemického průmyslu a loďařství. Dobře se tu daří i zemědělství, pěstování plodin i ovoce v úrodném vnitrozemí a vinné révy pod Dinárskými horami. V současnosti je však Chorvatsko vyspělé hlavně díky cestovnímu ruchu a zahraničnímu obchodu, protože obnova zničeného průmyslu trvala déle. Země vítá mnoho turistů ze zemí Evropské unie, mnoho Chorvatů žije a pracuje například v Rakousku i Německu, takže spojení je pevné. Češi zde nejsou známí jen jako "paštikáři" z kempů, kteří si vozí jídlo na dovolenou s sebou (z čehož minulý rok málem vypukla aféra), ale taky jako stovky let usazení výteční zemědělci z okolí slavonského Daruvaru, kde jsou známí jako "máselníci", výrobci nejlepšího másla. V září 2008 prezidenti visegrádské čtyřky výrazně podpořili vstup Chorvatska do Evropské unie, kam by mělo přijít jako první. Situaci blokuje hlavně nejvyjasněné dědictví válek a taky vyhnání čtvrt milionu etnických Srbů z oblasti Krajiny za vlády Franjo Tudjmana. V té době taky narůstal jistý druh fašismu, který současný prezident Stepan Mjesič a vláda umírnili. Přesto se občas projevují nacionalistické rozbroje, nedávno třeba na Australian Open v Melbourne, kde žije hodně Chorvatů i Srbů, podobně jako v USA nebo Chile. Přesto Chorvatsko asi před vstupem do EU skutečně stojí, což by nejen českým turistům usnadnilo situaci a Chorvatům zajistilo možnost celkové stability.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.

autor: David Ašenbryl