Chodíte ještě na lipany?

27. červenec 2005

Znáte správnou odpověď na konspirativní otázku: "Chodíte ještě na lipany na Dyji pod Větrovem?" Inu, vy asi ne, ale dlouholetý přítel premiéra Jiřího Paroubka podnikatel Bohumír Ďuričko jí znával (a jistě zná dodnes). Správná odpověď zní: "Na ryby nemám čas, věnuji se myslivosti."

Shora přepsaná konverzace byla součástí slibu, který před šestnácti lety, 6. června 1989, podepsal pan Ďuričko tehdejší Státní bezpečnosti a zavázal se jím k dobrovolné spolupráci.

Po těch pár letech to pan Ďuričko vidí nějak jinak a tvrdí, že má zcela čisté svědomí. Navíc prý nezná důvod své registrace u StB a s níkým z té organizace údajně nespolupracoval. K celé věci ještě dodává, že v době, kdy měl vázací slib podepsat už bylo jasné, že komunistický (pan Ďuričko v rozhovoru přidává ještě znělé přídavné jméno "hnusný"), tedy hnusný komunistický režim končí a proto by prý o něj měli mít estébáci zájem?

Je to zvláštní, ale nějaký zájem o něj tajní fízlové měli, a jak vyplývá z dokumentů archivu ministerstva vnitra, pan Ďuričko zájem více než opětoval. Podle záznamů v jeho dochovaném svazku podal nynější spolumajitel a vedoucí pražského hotelu Axa osm hlášení na různé osoby a organizace. Navíc - z podobných případů je známo, že StB sice někdy nějak mohla záznamy o svých (třeba i údajných) spolupracovnících komolit či falšovat, ne však natolik, aby si za pana Ďurička vymyslela i jeho výplody. Vezmeme-li v úvahu, že spolupráce nastala v červnu roku 1989, musel sebou tento agent hodně mrsknout, aby do pádu toho jemu tak odporného režimu stačil naudávat osm lidí a organizací.

V jeho svazku je taktéž i pochvala od jeho řídícího důstojníka za informace a analýzu některých zpravodajských jevů...

Já vím, že je to už tak trochu trapné, poukazovat v dnešní pokročilé (a jak se tu u nás říká - "demokratické") době na skutečnost, že listopadové události roku 1989 pouze nastartovaly proces, během něhož sice došlo (jaksi stupňovitě) k formální likvidaci organizace zvané "StB", nikoli však k jejímu úplnému zániku.

Osobně je mi úplně šuma-buřt, jestli nějaký pan Ďuričko, jak se zdá, sloužil StB. Na játra mi to nejde, neb ty mi užírá už tak dost početná skupina spolupracovníků a donašečů StB z mého bližšího okolí. Nicméně pan Ďuričko je kamarádem premiéra vlády této země. Ten se ho (svým způsobem) zastává například tvrzením, že prý slyšel od jeho bývalé manželky, že pan Ďuričko měl být negativně lustrován. A ke skutečnosti, že jeho kamarád podepsal spolupráci s StB pár měsíců před pádem komunistického režimu, předseda vlády řekl jen, že (cituji) "to bylo skoro po sezóně."

No já nevím. Škodolibou reakcí na premiérův postoj by mohlo být prohlášení, že on možná má se svým vládnutím už také skoro po sezóně, takže mu může být celkem jedno, s kým se kamarádí a koho veřejně obhajuje. Jenže ono to celé tak srandovní není. Tahle epizodka z okolí premiéra má - podle mého - hlubokou a závažnou vypovídací hodnotu o myšlenkovém prostředí, v němž se pohybují špičky domácí politické reprezentace.

Doby, kdy bylo přinejmenším neslušné mít jako politik kolem sebe někdejší pomahače někdejšího režimu, jsou definitivně pryč.

Komunisté, aniž by slevili ze svých neostalinských pozic, se - díky postojům bůhví čím motivovaných několika politiků - stali pevnou součástí toho, čemu se politická reprezentace snaží říkat "demokratická politická scéna". Proč by tedy, podle této (opět jen podle mého) zvrácené pragmatické logiky, nemohli být estébáci jejich kamarády, navíc kámoši rozesetými po mnoha významných vlivových funkcích.

Divit se tomu nadále bude pár novinářů (stejně je skoro jedno, co si kde píší nebo říkají) a probere se to možná smrtelně vážně u pivka po hezkém dni stráveném rybolovem lipanů nebo někde na šoulačce...

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.