Chlouba krachuje

V roce 2000 zavádět v naší republice výrobu zastaralých klasických trubicových televizních obrazovek a továrně, jak uvedlay Hospodářské noviny 30. ledna, dát pobídky v souhrnné výši 1, 36 miliardy korun, když zdravý rozum signalizoval každému myslícímu chlapíkovi, že v nejbližší době trh ovládnou ploché obrazovky, ukazuje, jak stranické uvažování zužuje odpovědnost politiků pouze na čtyřletý horizont, což v důsledku ohrožuje republiku. A i konečné zisky jsou z takovýchto projektů jen momentální: dnes se projekt, který dle Miloše Zemana měl být druhou největší investicí v České republice po kolínské automobilce a který představoval investici 200 milionů eur, obrací i proti samotné sociální demokracii v době začínající předvolební kampaně.

Philips Displays Holding před šesti lety sliboval, že v Hranicích zaměstná do roku 2007 přes tři tisíce lidí a měl vybudovat vývojové centrum. Ve skutečnosti ale zaměstnával 1300 lidí a asi dalším pěti stům dal možnost s podnikem splupracovat. Vývojové centrum nepostavil a ani se o to nepokusil. Kvalifikovaní lidé nedostali práci, a to je hlavní důvod, proč celý projekt úplně krachuje a naděje na obnovu v době, kdy o klasické obrazovky není zájem, je minimální či nulová. Do České republiky, kde je levnější pracovní síla, byla pouze přesunuta stará výroba. I když podle mluvčí státního úřadu CzechInvest, který s Phlipsem uzavíral smlouvu o investičních pobídkkách, jsme na projektu vydělali 3,2 miliardy korun, tedy čistého asi 1,8 miliardy korun, nabízí se otázka, jestli bychom neměli s investory uzavírat lepší smlouvy, které za nedodržení podmínek můžeme sankcionovat a nejen se pokoušet vymáhat úlevy zpětně u soudu a pak, jestli by se naše republika neměla více soustředit na investice, které zaručují delší perspektivu, tedy jinými slovy na náročnější technologie.

Náš problém je v tom, že se chováme v době informační společnosti jako kdybychom žili v industriální společnosti, a tím se přiřazujeme k třetímu světu. Dnešní bohatství už vzniká výhradně v hlavách lidí, a proto bychom měli nejvíce peněz investovat do zkvalitnění školství, které by pak do země lákalo i vysoce náročné technologické projekty.

Na našich univerzitách a technických vysokých školách by se mělo co nejrychleji začít přednášet převážně v angličtině, aby studenti byli kompatibilní se zahraničními partnery a univerzity by měly lákat do země jako hostující profesory zahraniční špičkové odborníky, abychom se mohli jednou chlubit, jako to dodnes dělají Němci, že na jejich pražské univerzitě na počátku minulého století učil i Albert Einstein.

Začít stavět továrnu na klasické televizní obrazovky v době, kdy začaly trh ovládat ploché LCD obrazovky, nás jen usvědčuje z neperspektivního stranického myšlení. A to jsme ještě i kvůli tomuto projektu, jak říká Jiří Němeček z firmy Ekologický právní servis, dovolili, aby dva a půl roku v továrně chyběl program prevence havárií, bez kterého by fabrika neměla vůbec začít pracovat. Navíc kvůli stavbě továrny se pokusila místní obec odkoupit pozemek, na němž částečně továrna stojí, za neadekvátní sumu od paní Markéty Regencové, kterou kvůli tomu i tehdejší premiér Zeman se snažil zostudit v televizi a dokonce ji přijel - řečeno velmi eufeministicky - přemlouvat i tehdejší náměstek policejního prezidenta Václav Jakubík.

Můžeme si za tento nedobrý stav ale i sami, když sázky na budoucnost nejsme schopní při volbách náležitě ocenit a raději věříme slibům vysokých platů, které nesplnil kdysi Václav Klaus a těžko bude v příštích letech splňovat Jiří Paroubek, který teď hovoří o 25 000 korunách. Měli bychom být kurážnější a přiučit se v Německu, kde teď několik občanů žaluje o ušlé peníze bývalého kancléře Schrödera, který jim také sliboval navýšení platů a nesplnil ho.