Chilská ekonomika

Na rozdíl od mnoha jiných zemí v Latinské Americe i v Evropě naši nevyjímaje, dokázalo Chile v posledních letech našetřit překvapivých 26 miliard dolarů. Státní dluh činí pouhá 3.5% hrubého domácího produktu, což je jeden z nejnižších v historii země.

Nebylo snadné utahovat opasky v letech tučných krav. Zprava i zleva se ozývaly požadavky zvýšit státní příspěvky na bydlení, na podporu v nezaměstnanosti, na export a na další věci. Ekonomický expert OSN pro Latinskou Ameriku a Karibskou oblast Osvaldo Kacef to vyjádřil lakonicky: "Chile je připraveno čelit ekonomické krizi díky umírněné a hospodárné fiskální politice. Peníze se ušetřily především za prodej mědi, což nyní dovoluje použít tyto prostředky v krizové situaci".

Ze zmíněných 26 miliard dolarů chce letos vláda presidentky Michelle Bacheletové použít čtyři miliardy a to hlavně na podporu rodin s nižšími příjmy, na rozšíření zaměstnanosti a na rozvoj malého podnikání. Ačkoli celý svět propouští a Latinská Amerika v tom není žádnou výjimkou, Šestnáctimilionové Chile je rozhodnuto jenom letos vytvořit sto tisíc nových pracovních příležitostí. Nejen tím, že osvobodí zahraniční investory od daní z příjmu a zjednoduší úřední formality. Vláda chce také - podobně jako král Karel IV. při stavbě Hladové zdi v Praze - investovat do zalesňování už beztak bohatých chilských pralesů.

Nejdůležitější je však podpora malých a středních podnikatelů. To jsou ti, kteří tvoří páteř tzv. střední třídy. Patří sem ovšem i učitelé, zdravotní sestry ale i většina lékařů a třeba také obchodníci, pekaři, uzenář a podobně. Je v lidské přirozenosti, že každý člověk chce vidět, jak se jeho život vyvíjí ke stále větší prosperitě. Nevadí, že začíná chudý. Dokonce si i půjčuje, jen aby si k stáru mohl užívat nahromaděného jmění. Bohužel, celosvětový vývoj jde opačným směrem. Střední vrstva se nebezpečně tenčí. Několika příslušníkům se podaří vyšvihnout se mezi bohaté, ale většina jich nenávratně zchudne. Dostávají se tak mezi lidi, pro které není naděje na lepší život. Samozřejmě, pokud se některý z nich nestane milionářem ze slamu. Ale to už je takový úspěch, že to zní jako kýčovitá pohádka.

Čím víc se otvírají nůžky mezi chudými a bohatými, tím víc se společnost radikalizuje. V moderní demokracii, kde každý občan má volební hlas, se naklání miska vah nalevo případně naslouchá populistickým vůdcům. Právě to je příběh, který prožívá Latinská Amerika, kde všechny evropské děje se odehrávají jaksi syrověji. Je mnoho nevzdělaných chudých s volebním právem a málo těch, kteří mají ještě naději vybřednout z chudoby. Je pravděpodobné, že i proto se snaží současná chilská vláda koaličních stran pro demokracii udržet střední třídu, která je zárukou poklidného vývoje.

Koncem roku se budou v Chile konat presidentské a parlamentní volby. Od tohoto týdne je kandidátem za koalici usmíření, která v zemi vládne už devatenáct let, tentokrát křesťanský demokrat Eduardo Frei. Bude muset zvítězit nad středopravým milionářem Sebastianem Piňerou, který je považován za ekonomického odborníka. Eduardo Frei zvítězí jen tehdy, když si vláda socialistky Bacheletové povede správně a nedopustí, aby Chile zabředlo do krize.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .