Chemie, nebo život

Odhaduje se, že v Evropské unii u více než devadesáti procent látek neexistují údaje o jejich vlivu na zdraví a životní prostředí. Návrh nové chemické politiky EU by to měl změnit zavedením nového systému jejich registrace, sjednocením pravidel a přesunutím odpovědnosti za kontrolu nezávadnosti chemikálií z vlád na výrobce. Producenti chemikálií se ovšem cítí být takovou iniciativou ohroženi. Správně tuší, že mezi péčí politiků o zdraví lidí a mezi jejich zisky, existuje nepřímá úměra. Přímá úměra je logicky mezi výší chemické kontaminace a zisky chemického průmyslu. Testovat krev špičkových manažerů chemiček a obchodníků s chemikáliemi je zbytečné. Budou kontaminováni stejně jako ministři životního prostředí anebo my.

Navzdory tomu ovšem určitě udělají vše, co je v jejich silách, aby na svém zdraví neprodělali. A nelze vyloučit, že pod tlakem chemické lobby nakonec politici nahlédnou, že být kontaminován má i svoje výhody. Bylo by naivní předpokládat, že nová legislativa upřednostní zdraví před vědeckým pokrokem či ekonomickým růstem, na kterém má chemický průmysl svůj nezanedbatelný podíl. Chemikálií, kterých se lidský organismus neumí zbavit, bude určitě přibývat. Jediné, v co můžeme realisticky doufat, je, že chemici vyvinou látky, které budou umět napravit, co ty předešlé poškodily. Ostatně z toho brzy může být docela výhodný byznys. Otázka zní: Peníze, nebo život? A odpověď? Samozřejmě peníze.