Chce si ČSSD Zelené naklonit nebo postrašit?

Představa, že se ve sněmovně objeví subjekt, o kterém se toho mnoho neví a který vstupem do parlamentu odebere hlasy těm ostatním, se větším stranám moc nelíbila. Pro ODS byli Zelení levičáci a předseda sociálních demokratů Paroubek mluvil o tom, že by bylo lepší kdyby Bursíkova strana ve volbách neuspěla. Krátce před nimi se pak pokusil Zelené oslabit, když přijal Evu Holubovou, zastupující vznikající levou frakci vyzívající absurdně voliče k podpoře ČSSD. Bursíkovi vlastně ani nezbylo nic jiného, než se předběžně dohodnout na spolupráci s ODS a KDU-ČSL, které už začali Zelené opatrně akceptovat. A když nadto hlavně nechtěl do vlády stojící na podpoře KSČM.

Povolební realita pak nyní Paroubka vede k pokusu si Zelené usmířit, ale i je trochu postrašit. Koncem minulého týdne pověřil šéfa svého týmu poradců Petržílka, aby navázal s Bursíkem spojení, neboť jej zná už dřívějška a Bursík zase moudře řekl, že sociálním demokratům začne zvedat telefony. Zřejmě si uvědomil, že obecně by parlamentní strany spolu měly komunikovat - s výjimkou KSČM.

Ještě než se o víkendu sešla republiková rada Zelených a dala vedení mandát k rokování o Topolánkově vládě, zmíněný Petržílek ovšem prý rozeslal zeleným dopis, ve kterém je nabádal, aby si porovnali svůj program s programem ČSSD, z čehož by měli pochopit, že patří na levici a upozorňoval na některé Topolánkovy starší výroky, podle nichž ODS škodí životnímu prostředí. Což taktické nebylo a Zelení v tom spatřili podle Bursíkových slov "cynismus a pragmatismus".

Hrany sporu zřejmě čas obrousí, ale podstata nemožnosti shody se podle všeho nezmění. A tou je právě spojenectví sociálních demokratů s komunisty. Pokud se ale bude protahovat rokování nad programem i složením Topolánkovi koaliční vlády, a pořád nadto nebude jasné, jak by mohla dostat důvěru sněmovny, pak bude Paroubek stupňovat úsilí zviklat zatím jednotný postoj šestice zelených zákonodárců a získat tak většinu. Zda se mu to může podařit, je ve hvězdách.

Bursíkova strana totiž nejen že nechce být v roli toho, kdo umožnil zatím nedramatičtější krok v procesu legalizace KSČM, ale také by ráda zabránila vzniku velké koalice ODS a ČSSD, jenž by mohla připravit půdu k zásadní proměně české politické scény na léta. Jediné, co proti tomu mohou Zelení učinit, je aktivně se podílet při hledání kompromisu k soužití s občanskými demokraty a lidovci. Přičemž ale už bude těžko v jejich moci zařídit, aby jeden sociální demokrat anebo komunista odešel před hlasování o důvěře kabinetu z jednacího sálu.

Existují také náznaky, že by Paroubek svolil k podpoře menšinové vlády ODS a KDU-ČSL, tedy bez Zelených. To si lze vykládat jako víceméně nátlak na bursíkovce. Jinými slovy: když se k nám nepřidáte, vyřadíme vás ze hry. Což ale, aspoň se zdá, není pro Zelené nijak zvlášť černá hrozba. Strana zatím nepůsobí jako bažící po moci a odejít do opozice, v níž může sbírat na parlamentní půdě zkušenosti a otevírat diskusi k tématům, které jí leží nejvíc na srdci, Zeleným zřejmě žádné trauma nepřivodí. Zatímco kdyby se ocitli v jednom pytli s komunisty zklamali by tím zásadně mnohé své voliče. Ať ty, kterým, jsou Zelení sympatičtí z principu, ale i ty, kteří jim dali hlas coby alternativě ke stranám, k nimiž už ztratili důvěru. A opozice by Zeleným ostatně slušela.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání