CETA: Výhody a negativa podepsané dohody. „Žádné velké obchodní bariéry nepadají,” říká ekonomka Švihlíková

TTIP CETA
TTIP CETA
Podepsaná obchodní a hospodářská dohoda mezi EU a Kanadou odstraňuje většinu cel a poplatků, má přinést nová pracovní místa a otevřít trh mezi oběma celky. Kritici ovšem varují mimo jiné před zhoršením bezpečnosti potravin nebo liknavější ochranou životního prostředí.

Podpis CETA, smlouvy o vzájemném volném obchodu mezi Kanadou a Evropskou unií, provázely komplikace. Belgické regiony, které s uzavřením dohody nesouhlasily, ji v podstatě zablokovaly. Po vyjednání změn ale daly regionální parlamenty souhlas a CETA byla na summitu EU-Kanada podepsána. O jejich přínosech a rizicích přišli do studia debatovat ekonomka Ilona Švihlíková a Petr Zahradník, ekonom specializující se na problematiku Evropské unie. Ten vidí CETA jako přínosnou dohodu, která povede k rozšíření prostředí volného trhu. „Troufám si tvrdit, že je dokonce lehce přínosnější pro evropskou stranu, protože exportní vazba na kanadský trh je pro evropské firmy potenciálně velmi zajímavá,” říká.

Zástupci Evropské unie očekávají, že by podpis smlouvy měl přinést nárůst vzájemné obchodní výměny až o 12 miliard eur ročně, a pomoci vytvářet nová pracovní místa. „U všech možných dohod se vždycky říká, že vzniknou tisíce nových pracovních míst, že nastane téměř ráj na zemi. V některých odvětvích mohou sice vzniknout pracovní místa, v jiných ale mohou zaniknout, protože zjistíte, že ta druhá strana může určitou činnost vykonávat efektivněji. Automaticky očekávat, že na obou stranách bilance bude kladné číslo, a že to bude nutně přínosné, to je příliš zjednodušený pohled, který neodpovídá realitě,” tvrdí Ilona Švihlíková. „A 12 miliard? Kdo z nich bude mít přínos? Ten bývá distribuován velmi nerovnoměrně,” dodává.

Petr Zahradník, ekonom

Petr Zahradník souhlasí s tím, že jisté není nic. „V případě, kdy se vytváří takovýto zásadně průlomový způsob ekonomické spolupráce, je zapotřebí zdůraznit jeho silné stránky. Vyjmenované přínosy jsou pouze očekáváním, která budou naplněna v momentě, kdy všechno půjde tak, jak si autoři představují. Ale máme-li zájem, aby se posílily vzájemné vztahy a pokud víme, že některé konstrukční prvky současného systému do sebe vzájemně nezapadají, tak je vhodnější tyto prvky sladit. Příkladem nám může být náš vstup do Evropské unie, kdy se náš zahraniční obchod zhruba ztrojnásobil. Prospělo to nám všem, vznikly statisíce nových pracovních míst, tady je ten přínos zjevný a v řadě investic i dlouhodobě udržitelný,” říká ekonom.

Kanada jako trojský kůň

Švihlíková považuje ekonomické vazby mezi Kanadou a Unií za dost silné i bez nové dohody. „Aktuální celní incidence je někde mezi 2 až 3 %, ta smlouva vůbec není o clech, ale o přidružených otázkách obchodu, které jsou nesmírně kontroverzní a právě vzbuzují velké množství obav.” Podle ekonomky jde o přístup k veřejným zakázkám, otázku regulace veřejného prostoru, řešení arbitráží a investičních sporů. „Vypadá to, jako by padaly nějaké obrovské bariéry mezi Kanadou a Evropskou unií. Faktem ovšem je, že obchodní i investiční výměna dlouhodobě probíhá, Kanada je asi dvanáctý nejdůležitější partner EU.”

Zahradník souhlasí s tím, že snížení cel je líbivý argument, jedna z výkladních skříní celé smlouvy. „Bavíme-li se o výsledných částkách, tak se skutečně jedná o nevelký objem peněz, na druhou stranu si myslím, že to umožňuje nalézt řešení těch daleko citlivějších záležitostí, jako je odstranění bariér v energetice, nebo na digitálním trhu,” říká.

Ilona Švihlíková

Jeho názorová oponentka cítí nedůvěru ve fungování Investičního soudu, instituce k řešení obchodních sporů. „Sice se jemně mění mechanismus, ale ta logika, že korporace může žalovat stát, nikoliv obráceně, což znamená, že jde o jednoznačnou asymetrii, trvá. To je zdroj největších evropských obav ze všech dohod, které v sobě mají tento typ investiční doložky. Právní systémy zemí EU i Kanady jsou na takové úrovni, že to nutně vzbuzuje otázku, proč je dohoda uzavřena tímto stylem, se kterým máme nejen v České republice velmi negativní zkušenost. Vždyť je takto limitován prostor vlád pro rozhodování, co je ve veřejném zájmu,” vysvětluje.

Veřejné arbitráže


Dohoda začne mít dopady od příštího roku, kdy bude zrušena většina poplatků a cel. Do prosince příštího roku Kanada plánuje zrušit povinná víza pro jediné dva státy Unie, které ještě víza pro vstup potřebují, Bulharsko a Rumunsko.

Zahradník vidí jako pozitivní fakt, že by nový mechanismus řešení arbitrážních sporů měl být veřejného charakteru. „Má být sestaven z nezávislých a profesionálních soudců, které nominují obě strany. Veřejná instituce ve mně vzbuzuje daleko větší důvěru.” S tím Švihlíková nesouhlasí, problém vidí už ve jmenování soudců. „Je tu otázka jejich nezávislosti, protože arbitráže nedělá každý, není to běžná věc, takže se tam můžou točit stejní lidé, kteří arbitráže dělají dnes. Dalším problémem je, že zhruba jejich třetina neprobíhá mezi smluvními stranami, figuruje tam třetí strana. To znamená, že je tu velká hrozba toho, že se Kanada, ve které je velké množství amerických dceřiných společností, použije jako trojský kůň k vymáhání vhodných politik pro evropské země.” Ekonom oponuje tím, že v reakci na belgickou kritiku, která směřovala na možnost “trojského koně”, byla dohoda upravena. „Ta smlouva teď definuje, pro jaký typ firem platí, musí mít nějakou historii, nemůže to být nově vzniklá firma, která se den před uzavřením dohody zaregistruje jako pobočka americké firmy na kanadském území,” říká.