Česko - společnost vzdělání

2. srpen 2004

"Tak skončíme bez vědy," varuje billboard na ulicích českých měst. Podsaditý prošedivělý muž na něm leští černé lakýrky podnikateli, který si přitom čte noviny. Vystavován je v rámci projektu Česká hlava, která chce oživit právě českou vědu, protože pouze s její pomocí může naše ekonomika obstát v zahraniční konkurenci. Bez vědy budeme ostatním čistit boty.

Je to poučný plakát. Musíme tedy odhlédnout od toho, že zpupný podnikatel čte Hospodářské noviny. Je prokazatelně Čech a billboard tedy naznačuje, že bez vědy se někteří z nás stanou bohatými podnikateli. Ale jinak říká jasně, co je potřeba, a připomíná, že s tím naše vláda dosud nic neudělala.

Přitom je plakát něčím pozoruhodně nepříjemný. Klade na nás nárok, abychom se sebou něco dělali. Ä i kdybychom dobré rady neposlechli, osud nás stejně dožene a donutí nás dřít v naprosto nedůstojné pozici.

Člověka přesto jedna námitka napadne - není takový billboard výstřelem do prázdna? O vědě se mluví pořád, ale nikdo s tím nic nedělá. Jen se uvádíme do hlubší a hlubší deprese, protože nakonec všichni skončíme jako leštiči bot. Naštěstí to není úplně pravda. Právě v posledních týdnech se zrodil projekt, který má šanci přece jen rozvířit stojaté vody našeho výzkumu a najít cesty pro jeho spolupráci s výrobou.

Zatím je ve virtuálním stádiu. Jak ale známo, někdy způsobí máchnutí motýlího křídla na druhém konci světa hurikán.

Podstatné na novém projektu je fakt, že se na něm všichni shodnou. Všichni, kteří mají s vědou něco společného. S nápadem přišli podnikatelé v čele s šéfy mladoboleslavské Škodovky a české pobočky Siemensu. S přímočarým, typicky podnikatelským tahem na branku oznámili, že jsou ochotni dávat na výzkum peníze, jen je třeba zaručit, že budou nějaké výsledky a ty výsledky budou moci využít ve výrobě.

Oba manažeři jsou strojaři a logicky tím myslí spolupráci s technickými univerzitami. Ty by podle nich měly založit technologická centra, kde by se zkušení univerzitní výzkumníci spolu s nadanými studenty cvičili ve vymýšlení inovací. Proto je třeba vzít nějaké peníze Akademii věd, dodávají manažeři, a věnovat je právě na podporu výzkumu.

Iniciativu vítají i samotné školy. Například rektor Českého vysokého učení technického považuje skutečný, výkonný technologický park za svůj životní sen. Dosud se mu ovšem nepodařilo vybudovat ani jeho základy, očividně vinou nezájmu veřejných činitelů.

Dnes se zdá, že takové nápady podporu mohou získat. Hlásí se k nim i ministryně školství, paradoxně o nich na veřejnosti příliš nemluví, ale zapsala je do návrhu reformy vysokých škol.

Podporu technických a matematických oborů na vysokých školách doporučuje také Evropská komise. Upozornila, že jejich absolventů není dostatek a průmyslu Evropské unie jich bude v roce 2010 scházet těžko představitelných sto tisíc. Česko se vždy soustředilo na podporu technických vysokých škol, podvyživené kapacity má ale celý univerzitní sektor a tak dost nemáme ani techniků. Navíc, jak pragmaticky připomínají manažeři - současní absolventi škol se neuplatní ani jako autoři inovací, ani jako technici v běžném provozu. Může se to zlepšit, protože zásadní a podrobné pasáže o spolupráci výzkumu a průmyslu zařadila do koaliční smlouvy nastupující vláda.

Hlasů volajících na poušti tedy existuje celá řada, jedním z nich je Rada vlády pro výzkum a vývoj, která navrhuje ještě víc než podnikatelé. Nestačí technologická centra, po finském vzoru je třeba vybudovat dokonce technologickou agenturu. Tato instituce dostane určitý rozpočet, kterým bude financovat nejlepší inovační projekty. A pokud budou její manažeři stejně šikovní jako Finové, bude se záhy z úspěšných projektů financovat sama. Zkrátka a dobře, stačí se do toho pustit, chvíli tvrdě pracovat a úspěch v mezinárodní konkurenci nás nemůže minout. Možná někdo bude čistit body, ale rozhodně to nebudou Češi.

Jenže je tu problém - projekt je opravdu zatím jen virtuální. Všichni se do značných detailů shodnou, co je vlastně potřeba. Vždy jde ale pouze o jednotlivce v každém oboru. Jakoby věc zajímala jen nevelkou část elity, většina ale nové možnosti přehlíží.

Propojit výzkum s průmyslem v každém případě vyžaduje určité organizační schopnosti. Máme je k dispozici? To se ukáže zřejmě ještě letos.

Billboard s čističem bot tak dostává ještě jeden nový význam. S kartáčem na něm sedí atomový fyzik či molekulární biolog a veškerá jeho spolupráce s průmyslem končí leštěním polobotek manažera. Nic lepšího jsme nedokázali zorganizovat.

autor: Petr Holub
Spustit audio

Více z pořadu