Černobílý pohled na bratry Mašíny

Do té doby se rozhodli bojovat na vlastní pěst. Například zapalovali stohy, nebo se snažili poškozovat parní lokomotivy. Některé kroky dodnes dávají odpůrcům Mašínů argumenty, proč na ně nahlížejí jako na vrahy. To když přepadli policejní stanici v Čelákovicích a podřízli omámeného policistu. Nebo když při přepadení auta s výplatami zabili ozbrojeného pokladního. S odstupem více než půl století lze samozřejmě diskutovat o tom, zda na takovéto počínání měli právo.

V atmosféře po Únoru 48 však mohli někteří lidé vnímat boj s komunismem jako válku a podle toho volit i prostředky.Ostatně okolnosti za jakých se bratři Mašínové společně s Milanem Paumerem probojovali do Západního Berlína, dokazují, že komunistický režim velmi tvrdě bojoval se svými odpůrci. Se zmiňovanou trojicí byli v akci ještě Zbyněk Janata a Milan Švéda. Oba byli chyceni a skončili na šibenici. Není pochyb, že by podobně dopadl i zbytek skupiny. Takto byla alespoň tvrdě pronásledována Mašínova rodina. V následném procesu bylo odsouzeno několik dalších lidí. Když se k tomu přidá celá řada politicky motivovaných procesů, série justičních vražd, stovky let, které nevinní lidé strávili v těžkých žalářích, tak obrázek komunistické diktatury po Únoru 48 nevypadá nijak idylicky a některé úvahy o počínání bratrů Mašínů v kontextu tehdejší atmosféry teroru jsou poněkud akademické.

Možná, že kdyby Československo nemělo za sebou traumata mnichovské kapitulace , nebo selhání z Února 48, případně z Pražského jara 68, byl by pohled na počínání Mašínů většinou populace jiný. Lze si dobře představit, že například u našich severních sousedů s jejich historií bojů za svobodu, byť třeba dopředu prohraných, by se o hrdinství Mašínů nevedly takové polemiky. Realita je však jiná. Podle průzkumů veřejného mínění se většina populace na bratry Mašíny dívá jako na vrahy. V kontextu s tím lze vnímat počíná polistopadových prezidentů Havla a Klause, kteří nenašli odvahu bratry Mašíny vyznamenat. Byť návrhy například od senátorů na jejich ocenění opakovaně ležely na stole. Pokaždé však byly smeteny.

Už jen fakt, že se o případném vyznamenání začalo uvažovat, vždy rozpoutal vášnivé polemiky. Až to může vyvolávat dojem, že velké části veřejnosti více vadí počínání bratrů Mašínů, než případy lidí typu prokurátorky Brožové - Polednové. Ta má svým způsobem podíl na smrti čtyř nevinných lidí, kteří ve vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou skončili na šibenici. Městký soud v Praze ji sice poslal na osm let do vězení, Vrchní soud však tento rozsudek zrušil s odůvodněním, že je její trestný čin považován za promlčený. Takovýto verdikt nevyvolal patrně tak bouřlivé reakce, jako rozhodnutí premiéra Topolánka udělit Josefu Mašínovi čestnou plaketu předsedy vlády. Dokonce se objevila v médiích informace, že kvůli tomu někdo podal na předsedu vlády trestní oznámení.

Mirek Topolánek musel dopředu počítat s tím, že svým krokem píchne do vosího hnízda a že mu nepřinese více popularity. Přesto už delší dobu konzistentně drží svůj názor na počínání Mašínů a symbolicky ho nyní korunoval. Mít včele vlády politika, který se nebojí jít proti proudu, může být celkem dobrou zprávou. Byť celá řada lidí si pod vlivem ocenění Josefa Mašína bude myslet pravý opak. Zároveň je zřejmé, že žádné vysoké státní vyznamenání Mašínové stejně nedostanou.

Možná, že by se ho dočkali in memoriam. To kdyby se omámený policista z přepadené stanice v Čelákovicích probral, útočníky popsal a jeho kolegové by je dopadli. Pak by byli komunistickými vyšetřovateli mučeni a pokud by to přežili, skončili by na šibenici. Tím by neměli na triku zabití tohoto policisty ani později pokladníka a možná by byli považováni za hrdiny. I když je velmi pravděpodobné, že by si v tomto případě na ně nikdo ani nevzpomněl.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .