Černá Hora podala přihlášku do Evropské unie

Do roku 2006 Černá Hora se Srbskem tvořily soustátí, jakýsi poslední pokus o záchranu zbytku federativní Jugoslávie. Připomíná se znovu, že takový pokus byl zcela zbytečný. Občané Černé Hory dali v referendu najevo svou vůli obnovit samostatný stát. A koneckonců už v době Miloševiče zavedla Černá Hora EURO, měla vlastní celní systém a také policii. S Bělehradem ji spojovala jen společná zahraniční politika, ovšem jen v uvozovkách, protože představitelé obou zemí hovořili protichůdně. Společné instituce téměř od počátku nefungovaly.

Jak je to tedy nyní s integrací obou zemí? Černá Hora je o několik kroků vpředu. Kromě dnešní přihlášky za kandidáta už v roce 2007 uzavřela se sedmadvacítkou jakýsi první předstupeň budoucí integrace s unií-asociační smlouvu.

Srbsko také. Ale jeho situace zůstává jiná. Srbský vicepremiér Božidar Dželič sice smlouvu na sklonku dubna v Bruselu podepsal, nicméně od té doby se příliš nezměnilo. Tehdejší souhlas EU se srbskou asociací měl podpořit před parlamentními volbami proevropské hnutí prezidenta Borise Tadiče, které ve volbách nakonec zvítězilo a dnes v koalici s post miloševičovými socialisty v zemi vládne. V Srbsku to ale rozhodně nebude jednoduché. Většina občanů integraci podporuje. Ale jen málokdo ví, co vlastně Unie znamená. Toho co běžní občané nejvíce očekávali, tedy zrušení víz do zemí schengenského prostoru, které by jim po létech izolace umožnilo cestovat do zahraničí se zatím nedočkali.

Přidružení, i takzvanou prozatímní ekonomickou dohodu však Evropská unie nadále podmiňuje vydáním dvou posledních válečných zločinců. V první řadě bývalého vojenského velitele bosenských Srbů Ratka Mladiče. Srbské úřady po něm intenzivně pátrají, dokonce se objevily jeho údajné fotografie. Poněkud komické může být, že policie opakovaně zatkla v jedné ze srbských vesnic muže, Mladičovi až neuvěřitelně podobného nicméně šlo jen o jakéhosi místního obchodníka. Noviny přinášejí zprávy o pátracích akcích v továrnách, nebo domech lidí Mladičovi blízkých. O pátrání po druhém hledaném, někdejším prezidentovi separatistické Republiky srbská Krajina, kdysi quasi státu na území Chorvatska Goranu Hadžičovi se nemluví vůbec. Dokonce se údajně skrývá na neznámém místě v Rusku.

Serge Brammertz, současný hlavní žalobce Tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii přednesl na sklonku týdne před Radou bezpečnosti OSN zprávu, hodnotící současný stav spolupráce Srbska s tribunálem. Její obsah je pochopitelně mnohem pozitivnější. Podařilo se vydat do Haagu Stojana Župljanina, muže číslo 3 mezi bosenskými Srby, ale hlavně rybu velkou. Po léta hledaného prezidenta bosenských Srbů Radovana Karadžiče. Pro Nizozemsko, které svou podporu asociační smlouvě se Srbskem vydáním Mladiče už dalo jasně najevo, že navzdory pokroku bude sbližování se Srbskem bojkotovat.

V Bělehradě už také spolkli rozmístění mise EULEX na území Kosova, které stále považuje za srbské území a navíc připustili dosud nepřípustné. Totiž, že od nynějška vláda považuje otázku Kosova a přibližování se Unii za dvě samostatné otázky. To bylo dosud vyloučené.

Ale zpět do Černé Hory. Ani tady nemají vyhráno. Řada členských zemí upozorňuje na katastrofální stav černohorských institucí. Především lze pochybovat o jejich nezávislosti. Země je zmítána až neuvěřitelnými korupčními skandály a ani míra organizovaného zločinu není od té srbské příliš vzdálená. Dokonce i premiér Džukanovič byl obviňován z podílu na pašování cigaret. Navíc tu hrozí ještě jedno politické nebezpečí. Černohorská politická scéna je tradičně rozdělena na stoupence nezávislosti a na politiky dodnes kritizující oddělení od Srbska. Když premiér Milo Džukanovič oznámil, že vláda uznává nezávislost Kosova, vyvolalo to v ulici vlnu krvavých demonstrací. Policie tehdy situaci zvládla, nicméně napětí trvá. I když ve srovnání se současnou vlnou nepokojů v již dávno evropském Řecku šlo před několika měsíci v Černé Hoře o jakési mini šarvátky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .