Černá Hora i Srbsko oficiálně samostatné

Nejvyšší představitelé Srbska, ač byli na akt vyhlášení samostatnosti Černé Hory pozváni, podle očekávání účast odmítli. Prezident Boris Tadič vzkázal, že pro pracovní povinnosti nemá na podobnou akci čas. Je to pochopitelné. Část srbské veřejnosti, ta méně chladná k odtržení Černé Hory, mu už zazlívala rychlé uznání výsledků a blahopřání stoupencům nezávislosti. Ještě rezolutnější byl předseda srbské vlády Vojislav Koštunica. Tradiční zastánce společného státu do Černé Hory stroze vzkázal bez zbytečných diplomatických vytáček:"Nepřijedu!"

V Bělehradě, hlavním městě dosavadního soustátí Srbsko a Černá Hora, se pochopitelně žádné oslavy nekonaly a nebudou konat ani později. Na rozdíl od parlamentu Černé Hory ten srbský žádné deklarace o nezávislosti neschvaloval. Jeho poslanci dnes jen konstatovali, že se Srbsko po 88 letech stává znovu samostatnou zemí. Dosavadní parlament soustátí ukončil svou činnost, ze žerdí zmizely federální vlajky. Jak konstatovala rozhlasová stanice b-92, symboly společného státu jdou definitivně do muzeí. Z Bělehradu už nebude znít ani po desetiletí používaná hymna Hej Slované. Obě nové země přijaly rozdělením vlastní vlajky a státní hymny. Poslední jugonostalgici asi mají slzy v očích.

V roce 2003 podepsali představitelé obou zemí, v případě Černé Hory pouze pod značným tlakem z Evropské unie, dohodu o vytvoření soustátí. Byl to poslední pokus o záchranu toho, co zbylo z kdysi šestičlenné jugoslávské federace. Černohorci se v ní zavázali, že referendum, které většinová vláda, vedená zastánci rozdělení, chystala už dávno, odloží o tři roky. Naděje na zachování volného soustátí Srbska a Černé Hory se ale ukázaly definitivně jako liché, když se 21. května pro nezávislost vyslovilo 55 a půl procenta hlasujících. Bylo to sice jen o půl procenta více, než požadovala pravidla pro platnost referenda, nicméně Evropa má nyní definitivně dva další nové státy.

Už zmíněná bělehradská dohoda stanovila pro případ rozpadu společného státu jako nástupnickou zemi Srbsko. Proto tamní skupštině dnes jen stačilo konstatovat fakt, že je republika znovu nezávislá. Proces přejímání pravomocí rozpadlého soustátí, který by měl trvat maximálně 6 týdnů, už pozvolna začal.

Do funkce náčelníka generálního štábu byl jmenován jeden ze srbských generálů dosavadní společné armády. A domů se už také začali vracet všichni srbští rekruti, kteří si brannou povinnost plnili na černohorském území.

V blízké budoucnosti by měla být také rekonstruována srbská vláda. Dosavadní společná ministerstva budou převedena na republikovou úroveň. Jednoduché to ale nebude při personálním obsazování. Zda budou do funkcí dosazeni stejní lidé, kteří působili na úrovni státního svazku, zatím není zcela jasné a může to být předmětem tvrdého politického boje. Nejvíce opozičních hlasů se ozvalo proti tomu, aby se dosavadní ministr zahraničí Vuk Draškovič, na mezinárodní scéně asi nejznámější z federálních politiků, stal automaticky i šéfem diplomacie Srbska. On sám ale, jak zdůraznil o víkendu po vyhlášení černohorské nezávislosti, považuje své působení v srbské vládě za logické a přirozené.

V Srbsku zavládla po odchodu Černé Hory ze soustátí lhostejnost spojená s určitou mírou přezíravosti k menšímu sousedovi. Obě země se ale do budoucna vzájemně potřebují a slibují si zachování co nejtěsnějších sousedských vazeb. I když jak připomínaly některé komentáře po černohorském referendu, může mezi oběma státy probíhat období chladnějších vztahů, jako tomu bylo i v případě několika následujících let po rozdělení Československa.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .