Ceny ropy: naplňují se katastrofické předpovědi?
Nejhorší ropné sny se postupně, jeden za druhým, naplňují. Ještě nedávno se zvedaly ostré protesty, když se cena za barel vyšplhala nad hranici třiceti dolarů. Dnes by to byla vynikající zpráva. Postupně totiž padaly psychologické i magické hranice čtyřiatřiceti, čtyřiceti, padesáti a nakonec pětapadesáti dolarů.
Doslova zázrakem je fakt, že skok skoro o dvojnásobek zatím nezasáhl citelně naše peněženky. Ropa je totiž základem celé ekonomiky, takže její zdražení se dříve nebo později musí projevit v cenách všech produktů a služeb - od rohlíku až po kadeřníka.
Proč se vlastně zmíněný zázrak stal a naše ceny nijak závratně nestoupají? Odpověď je jednoduchá: Se stoupající ropou klesá zhruba úměrně dolar k euru a české koruně. A protože ropa se obchoduje v dolarech, výsledek jejího horentního růstu laciný dolar přece jen příjemně koriguje. Není to ale ideální stav, je to cosi jako záložní padák.
Dodejme ale, že ani severní Ameriku ceny ropy (zatím!) až tak citelně nezasáhly. Světová ekonomika má totiž momentálně obrovskou schopnost vytvářet jakýsi nárazník a celou nepříjemnost s ropou vstřebat. Není to ale zadarmo. Co se týče severní Ameriky, tam roste cena topného oleje, což nyní, se zimou na krku, není nic příjemného. Navíc klesají zásoby topných olejů, a to v době, kdy by se měly cisterny naopak plnit.
Americká administrativa dělá zjevně všechno pro to, aby občané horentní ceny ropy pocítili co nejméně. Má k tomu pádný důvod. Za pár dní budou volby a jakýkoliv šok může jejich výsledek nesmazatelně poznamenat. Do jisté míry se dá spekulovat o tom, že vysoké ceny ropy vytvářejí nepřímý tlak na americké voliče, aby svým hlasem podpořili raději demokrata Kerryho než prezidenta Bushe. Faktem je, že změnu v Bílém domě by přivítal arabský svět, Venezuela, a také Evropa - což se na produkci může projevovat. Bushe naopak podporuje ruský prezident Putin.
Když se podíváme na trojici největších producentů ropy, dostaneme zajímavou mozaiku. Na prvním místě je Saudská Arábie, která udržuje s prezidentem Bushem dobré vztahy, tajně si ale přeje změnu. Její ministři a princové tedy prohlašují, že produkce jede na maximum, nicméně panuje podezření, že ono maximum by mohlo být ještě vyšší, kdyby se chtělo.
Druhým největším producentem je dnes Rusko. To, zdá se, upřímně zvyšuje export a jeho ropné věže tahají ze země ropu na plné obrátky. Do hry ovšem vstoupil nepříjemný skandál s miliardářem Chodorkovským a jeho ropnou společností Jukos. Spor je zjevně politický, zjednodušeně ho můžeme chápat jako konflikt mezi oligarchou a prezidentem Putinem. Ačkoliv se údajně neprojevil přímo v exportu, má dopad na investice a celkovou stabilitu trhů. Ze strany Kremlu má tedy prezident Bush podporu, ovšem matička Rus není nejspolehlivějším partnerem.
Třetím producentem je překvapivě Norsko, jež dodává každý den na světové trhy tři miliony barelů. Právě Norsko ale vyvolalo nejnovější cenový růst. Hrozí tam totiž stávka loďařů. Zda je načasování severských problémů náhodné, o tom se dá spíše spekulovat. Faktem je, že diskuse se tam vedou čtyři měsíce a nynější vyústění přichází (z politického hlediska) pro Bílý dům v tu nejméně vhodnou dobu.
Je ale důležité poznamenat, že politické zájmy jsou jenom jedním z mnoha parametrů, promítajících se do situace na trhu s ropou. Jinými slovy, po amerických volbách 2.listopadu žádný cenový pád střemhlav dolů asi nenastane. Ceny ovlivňuje také vysoká poptávka v Číně a Indii. Čínské vedení se snaží ochladit domácí přehřátou ekonomiku, ale daří se jí to jenom částečně. Cílem je 7-procentní růst, se vší snahou roste ale čínské hospodářství více než devítiprocentním tempem.
Skeptici tvrdí, že bez ohledu na výsledek voleb ve Spojených státech se musíme připravit na další cenové šoky. Mluví se o šedesáti dolarech za barel. To už by globální ekonomika asi jen tak lehko (jak se říká) neprodýchala. Zda nás takové časy skutečně čekají, to je zatím otázka.
Dlouhodobě vede cesta z nynějšího údolí ropných cen především přes stabilitu producentských zemí - hlavně Iráku, Venezuely nebo Nigérie. Další důležitou věcí je hledání alternativních zdrojů - populárně řečeno: nic by tak nepomohlo globální ekonomice, jako auto na vodu. A do třetice, nepřímo by se nepochybně blahodárně projevil mír na Blízkém východě, jakož i nová naležiště na Aljašce či ve střední Ázii.
Pravda, to všechno je otázka mnoha let, zatímco americké volby jsou otázkou několika dní. Jak se jejich výsledek projeví na cenách ropy, to se brzo dovíme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka