Ceny Paměti národa 2020 v době pandemie. Poslechněte si příběhy oceněných
Květoslava Bartoňová, Leonid „Levko“ Dohovič, Hana Truncová, Alžbeta Vargová, Jarmila Weinbergerová – to jsou letošní laureáti Cen Paměti národa. Paní Bartoňové je cena udělena in memoriam, nepřála si totiž, aby byl její příběh za jejího života zveřejněn.
Anděl východoslovenských dětí
Květoslava Bartoňová, tehdy Axmanová, zachránila po válce děti ze zničených východoslovenských vesnic v takzvaném Údolí smrti. Do obcí Nižná Pisaná a Vyšná Pisaná vezla v létě 1946 se spolužačkou Věrou Kristovou z Učitelského ústavu a dvěma gymnazisty sbírku šatstva a dalších potřebných věcí.
Čtěte také
Po návratu se Květa nemohla zbavit vzpomínek na výjevy zkázy napáchané válkou a nespokojila se s jednorázovou dobročinnou pomocí.
Zajistila proto pozvání a dopravu 45 dětí do Olomouce pod hlavičkou právě vzniklé olomoucké pobočky Československé společnosti. Jen díky osobnímu nasazení Květy Bartoňové měly děti ve věku od 6 do 14 let zajištěné jídlo, ubytování, lékařskou péči, zotavily se z válečných traumat a několik z nich na Olomoucku našlo i náhradní rodiny.
Šestnáctiletý kluk kopal tunel z lágru
Bylo mu jen čtrnáct let, když ho sovětská justice odsoudila na deset let do lágru. Rusínský chlapec Leonid „Levko“ Dohovič, který se narodil 29. září 1935 v Užhorodu do rodiny řeckokatolického kněze, šel do vězení na jaře 1950.
Čtěte také
Doplatil na to, že se s dalšími mladíky postavil bolševické totalitě. Příslušníkem asi devítičlenné odbojové skupiny „Smrt“ se Leonid stal v roce 1949 v pouhých třinácti letech. Transportovali ho do archangelské pracovní kolonie pro mladistvé na poloostrově Konvejer poblíž řeky Severní Dvina u Bílého moře.
Nepodrobil se a jako šestnáctiletý se pokusil o útěk z lágru. Kopal tunel, kudy by se proplazil na svobodu a dostal se do Finska. V lágru organizoval protikomunistickou skupinu. Není zřejmé, jak Dohovičovy plány na útěk vyšly najevo. Soud v Archangelsku 15. října 1952 ho za pokus o útěk a organizování skupiny odsoudil k dalším deseti letům vězení.
Truncová: Generace velkého loučení
Na začátku léta 1951 zatkla StB Hanu Johnovou a jejího snoubence studenta Otakara Čeňka Trunce. Hana dostala 13 let a Otakar 15 let vězení za údajnou velezradu a špionáž.
Čtěte také
Milenci vydávali a roznášeli po schránkách letáky vyzývající k občanské odvaze a pomáhali lidem utíkajícím přes hranice. Krátce před jejich svatbou je kdosi udal, Hana se domnívá, že to byl někdo z pěveckého sboru.
Do vězení za napomáhání putoval i tatínek Hany, který si odseděl čtyři roky. Po propuštění po devíti letech se milenci vzali. Děti už ale neměli. Z manželů dnes žije jen Hana. Je jí 96 let. Dobu s koronavirem prožívá úzkostlivě, má starosti o rodiny svých přátel a o budoucnost celého lidstva.
Přežila čtyři koncentráky
Sedmadevadesátiletá Jarmila Weinbergerová prožila nejšťastnější den svého života v neděli 15. dubna 1945. Ten den ležela vyzáblá na kost s horečkou a průjmem na dřevěné lágrové palandě, nemohla už skoro chodit ani jíst, na hrudi se jí tvořily boláky skvrnitého tyfu a nad ní se skláněli britští vojáci. Vzali ji do náruče a odnesli do nemocnice.
Čtěte také
Tenkrát dvaadvacetiletá Jarmila byla zachráněna z koncentračního tábora Bergen-Belsen. Před tím prošla Terezínem, Osvětimí a lágrem v Christianstadtu. Její příběh patří mezi unikátní nejen tím, že přežila a může podat svědectví, ale i tím, co v táborech dělala. V Terezíně zachraňovala životy vězňů jako zdravotní sestra na marodce, v Osvětimi-Birkenau v takzvaném rodinném táboře se starala jako vychovatelka o malé děti.
Seznam židovských obětí
Alžbeta Vargová, rozená Bilková, se narodila 4. srpna 1929 v Seredi. V roce 1932 se rodina přestěhovala do domečku na židovském hřbitově.
V dětství byla Alžbeta svědkem událostí, které souvisely se zločinnou činností gardistů a německých vojáků. Ve válečných letech jako školačka zaznemanávala jména pochovaných na židovském hřbitově v Seredi, kteří byli zavražděných v tamním koncentračním táboře.
Spolu se svým bratrem také pomohla jednomu ze židovských vězňů utéct z tábora, za což jí strážcové tábora vyhrožovali smrtí.
Po válce začala pracovat jako pomocná laborantka, později se vyučila prodavačků a až do důchodu pracovala v prodejně oděvů.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
