Centimetr a dvě vteřiny

Nejsledovanější disciplínou, ve které lidstvo soutěží, pravda není atletika, nýbrž politika, a tak dnes ve světě budou první stránky novin patřit rezoluci Rady bezpečnosti OSN k Iráku, která jednomyslně stanovila, že nejpozději v lednu 2006 tuto zemi opustí zahraniční vojáci. Přínos rezolucí ke zlepšení člověka se ovšem na rozdíl od atletických rekordů obtížně měří. Rezoluce jsou výsledkem často nepřehledných kompromisů a ne vždy se dodržují. Opakované špatné zkušenosti nás nabádají brát slova politiků s rezervou. Včerejší rezolucí k Iráku se ostatně nyní dodatečně ošetřuje vojenská operace, která nebyla speciální rezolucí OSN požehnána.

Lze se důvodně domnívat, že vstřícnost USA ke kompromisu je dána rostoucími pochybnostmi Američanů o smyslu vojenské přítomnosti v Iráku, což je pro George Bushe před prezidentskými volbami nepochybně mrzuté. Chtějí-li se Američané těšit pocitu, že něčím aktuálně obohatili lidstvo, místo politikům by měli připravit oslavné přivítaní na letišti tyčkařce Stacy Dragilaové. Za jejím světovým rekordem, kterým se o jeden centimetr blíže k nebi vyhouplo lidstvo, je - jak řekla - tvrdý trénink, trpělivost, soustředění na techniku a podpora skvělého ostravského publika. Ať je tomu ale jakkoli, má ten její centimetr historicky větší cenu, než byla včerejší cena za barel lehké ropy Brent, která hýbe světovou politikou. Bez diskuse.