Cena za sjednocení

V článku používá následující příměr: S Německem se stalo totéž jako kdyby firma BMW převzala továrnu Audi, ale bez jejich zákazníků. Důsledek by byl jasný: BMW by hned druhý den zkrachovala. A přesně to se stalo nám: My jsme převzali 16,5 milionu lidí, ale pro jejich práci nemáme trhy: Chybí nám odbytiště o objemu 200 až 300 miliard marek, jak spočítali experti již v roce 1994. Tehdy odhadovali, že ve východních zemích, ještě v roce 2010, bude nezaměstnanost okolo 27 procent. Expertní skupina navrhovala různá řešení k zlepšení situace, ale návrh neměl u politiků žádnou odezvu. Do bývalých zemí NDR dodnes proudí ročně 90 miliard eur, což jsou čtyři procenta národního důchodu starých spolkových zemí. Podle expertů Evropské unie za současný slabý hospodářský růst Německa ze dvou třetin může právě sjednocení a náklady na něj.

Dokládají to jasně čísla: Například v letech 1992 až 2002 činil deficit pracovních úřadů v nových zemích 168 miliard eur, zatímco za stejnou dobu měly na Západě výtěžek 111 miliard eur. V těchto dnech byla zveřejněna zpráva Institutu pro výzkum hospodářství, která předpovídá další až dramatické zhoršení situace: transfér ve výši 90 miliard směrem do nových zemí by měl dle studie dále pokračovat, což dle předpovědi povede k finanční krizi. Podle expertů se jde při výstavbě bývalé NDR špatnou cestou a tyto země se proměňují v časovanou bombu.

Klaus von Dohnanyi společně s expertem Uwe Müllerem tvrdí, pokud se hned a energicky touto situací nebudou politici zabývat, může se dostat do nebezpečí celé Německo.

Pracovní skupina Východ, spolu s dalšími experty, vypracovala řadu návrhů, jak z patové situace vykročit. Nové země by se měly zaměřit hlavně na vytypované průmyslové obory, u kterých se očekává velký boom, tedy nárůst produkce, místo, aby se stále budovala jen infrastruktura. Univerzity a přidružené instituty by se měly koncentrovat na vývoj a výzkum a zároveň by všechny tyto instituce měly být razantně daňově zvýhodněny. Největší kapitál v XXI. století vzniká v mozcích lidí, nikoliv v továrnách. Zároveň by se mělo pokročit s federalizací: to znamená přenést kompetence na nižší správní celky, které by měly mít mnohem větší svobodu a mohly tudíž s větší flexibilitou reagovat na požadavky regionu. Bohužel všechny tyto návrhy zatím zůstávají bez politické rezonance: Německo se zabývá svou politickou krizí.

Von Dohnanyi říká: Buďto se staneme pro Evropu slabou zemí, nebo řekneme pravdu o sjednocení: neexistuje žádná rychlá cesta k uzdravení, ale jen poctivá, tvrdá a upřednostněná práce na odstranění následků sjednocení. Tato situace si zaslouží větší pozornost, než je jen pohodlná omluva v Bruselu za nedodržení kritérií.