"Celonárodní vysvětlovací kampaň": Je vůbec možná?

Jen se jaksi nedostávají k jednotlivým lidským myslím. Existují například informace o technické způsobilosti takto koncipované protiraketové obrany (dozvěděl jsem se, že zatím není valná, ale že se bude časem zlepšovat, což je možné). Nebo o bezpečnostní situaci světa (to jsou zatím hypotézy, které ověří budoucnost). Nebo o pozici naší země v nově se polarizujícím světě (to je opět hypotéza; snad je důvodnější než ta předešlá). - Opravdu, taková široce založená vysvětlovací kampaň by byla víc než vhodná. Ptám se, zda je v našich poměrech vůbec možná. Jist si tím nejsem.

Kdo by měl vysvětlovat? Politici? Ti ale svou šanci promarnili. Každý z nich se před veřejností stylizuje, aby zapůsobil příznivým dojmem na své voliče. Skoro pokaždé lze předem předpokládat, co který z nich řekne. Svou schopnost dialogu předvádějí po léta v televizních debatních pořadech. Ti nám toho asi moc nevysvětlí.

Snad tedy experti. Odborníci. Dohodneme se, my veřejnost, na tom, kdo je věrohodným expertem? Vnímám naše komunikační prostředí jako přiotrávené všeobecnou nedůvěrou, ba podezíravostí. Nemůže se stát, že každá z nedůvěřivých a podezíravých odpůrčích stran vyšle do ringu svého experta? Bude možná vystupovat uhlazeněji. Zda se mu ale podaří odvrátit podezření z jednostrannosti, to nevím.´

Dejme tomu, že by obstáli experti na technickou stránku věci. Tedy vojenští odborníci. - A co experti na bezpečnostní situaci planety a naši pozici v tomto silovém poli? Věřím, že takoví jsou, ale jen pro mě a pro podobně smýšlející. Jejich věrohodnost těm jinak smýšlejícím zaručit nemohu. Sbližování různých smýšlení, vlastně odlišných životních pocitů, se v našem stávajícím komunikačním prostředí nedaří.

Což takhle povolat někoho moudrého? Naše stanice oslovila nedávno Erazima Koháka, filozofa, který v některých ohledech osvědčil svou - řekněme - opravdovost. Třeba v obhajobě významu mravnosti. Jak obstál ve věci "radaru"? Když mu jeho oponent Jefim Fištejn nadhodil, že existují země, které se mohou stát jadernou hrozbou, třeba Írán, opáčil pan profesor nespokojeně: "Mohou? Může se stát, že tady přistanou Marťané. Záleží přece na pravděpodobnosti!" - Tady, myslím, metaforika pana profesora selhala. Marťané přece nepřistanou, protože neexistují. Zato může dojít k islamistickému převratu v Pákistánu, který jaderné zbraně vlastní. - Jak vidno, i mistr tesař se může utnout. I filozof může vyřadit kritické myšlení, když mu tak velí jeho citový postoj.

Vysvětlování (stejně jako dialog) předem předpokládá existenci sdílené dispozice. Tou je racionalita a ochota s ní zacházet, totiž soudnost. Slyšel jsem nedávno v tomto pořadu (bylo to zase o "radaru"), jak jistý autor vytkl druhému, že samozvaně rozhoduje, co je racionalita. Inu, je-li to tak, že každý máme tu svou, kterou bychom rádi vnutili druhým, pak není dialog možný. Jsou možné pouze střety pocitů a jejich komplexů.

Nu, a kde, v jakém prostoru by měla taková celonárodní vysvětlovací kampaň probíhat? Přece v médiích! - A v kterých? Existují deníky a časopisy, které v otázce "radar ano, radar ne" tíhnou k jedné či druhé eventualitě. Sledují je ti, kdo jsou předem srozuměni. Tedy žádná celospolečenská vysvětlovací kampaň, nýbrž apriorní stranění.

Snad tedy televize, tu sledují skoro všichni. Jenže která? Komerční televize svým programovým profilem aspirují na cosi jiného než vysvětlení problému. Snad tedy veřejnoprávní Česká televize? Ta je ale hříčkou parlamentních stran, s nimiž si to nechce rozházet. Proto dbá na vyváženost. Předvádí nám jedny i druhé, pro i proti, údajně v naději, že divák si to srovná a uváží. Podle mých zkušeností má z toho divák většinou těžkou hlavu a předmět polemiky vytěsní.

Bude znít asi příkře, co teď řeknu. Ano, vysvětlovací kampaň by měla proběhnout na mediální scéně, ale kultura naší veřejné politické rozpravy i celá naše mediální praxe je taková, že oslovuje v lidské mysli všechno jiné než soudnost. A veřejnost si na to zvykla.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .