Čekání na krizi s hlavou v písku

V takovém případě je jasné, že se schodek navržený ministrem financí Miroslavem Kalouskem nezastaví na 38 miliardách, ale může jít v klidu výš o 50 nebo 60 miliard.

Po týdnech váhání si tedy novináři nasazují černé brýle, začínají naslouchat špatným zprávám a dále je rozšiřují. Člověka může uklidnit, že jde jen o noviny. Těm jde vždy o to, aby každou situaci zdramatizovaly, protože pak se jejich produkty lépe prodávají. Takže se nemusíme tolik trápit, třeba nakonec tak zle přece jen nebude. Třeba česká ekonomika a tím i státní rozpočet přežijí bez velkých problémů.

Ovšem otázka zní, co s tím mají dělat poslanci. Logicky se jim nemůže navržený rozpočet líbit, protože minimálně jedno je jisté, navržený schodek se bude s velkou pravděpodobností zvyšovat, i kdyby to bylo jen o třicet miliard. Proč tedy schvalovat dokument, který je založen na číslech, o kterých si nemyslí ani ministr financí, že by byly reálné. Poslanci nakonec ve středu rozpočet schválí, protože jim nic jiného nezbývá, přesně podle pravidla "lepší rozpočet špatný, než žádný". Navíc naprostá většina z nich prosadila přímé investice do svých volebních obvodů a budou jen rádi, když domluvené miliony doputují, kam jsou určeny.

Taková je tedy situace. Popsané poměry ovšem vzbuzují zásadní obavy. Česku se blíží vážné ekonomické zpomalení, teď jde jen o to, jak vážné bude. Přitom bude mít k dispozici nekvalitní rozpočet, který má tři zásadní chyby.

Především neskrývá žádnou rezervu, která by se dala využít k překonání krize. Okolní země si ji vytvářejí, ovšem Češi skryti za pravicovou rétorikou tvrdí, že vyšší vládní výdaje ničemu nepomohou. Druhým nedostatkem je fakt, že rozpočet bude mít nižší příjmy, než se plánuje. Jde o zmíněných 30 až 60 miliard. Vláda zatím ústy ministra financí slibuje, že výpadek příjmů vyrovná škrty ve výdajích. To ovšem není jisté, jak velké tyto škrty mohou být, když pokles státních výdajů může krizi jen prohloubit. Navíc premiér Mirek Topolánek slibuje další snižování daní a pojistného, což by příjmy rozpočtu dále prohloubilo. Třetí chybou je sám fakt, že nikdo neví, o kolik přesně se schodek zvýší. Česko se tak zákonitě dostane do situace, kdy bude psát fakticky nový rozpočet. Nastane tedy okamžik, kdy nikdo nebude vědět, jak na tom s veřejnými penězi vlastně jsme.

Samozřejmě člověk může věřit liberálním ekonomickým poučkám i schopnostem vládních politiků a úředníků. A třeba nakonec bude pokles jen mírný a všechno přežijeme bez velkých ztrát.

Právě během jednání o rozpočtu však získává tento žulový blok důvěry vážnou trhlinu. Jak upozorňují vládní kritici v čele s Bohuslavem Sobotkou a Vlastimilem Tlustým, existuje totiž nápadný rozpor mezi chováním ministra financí Kalouska a premiéra Topolánka. Premiér logicky připouští, že při větším ekonomickém poklesu bude možné zvýšit výdaje rozpočtu na pomoc ekonomice a zvýšit tím schodek. Ministr trvá na tom, že se zadlužovat nebudeme. Proč vlastně neudělá Kalousek totéž, co ministři financí s jiných zemí a prostě nepřizná, že schodek bude o něco větší. Nikdo by nám to nevyčítal a ušetřili bychom si tak nedůstojné divadlo ve sněmovně. Možná to má ještě jiný důvod, než věrnost pravicovým zásadám.

Tím důvodem mohou být zprávy, které se začaly objevovat během listopadu. Investoři ztrácejí zájem o dluhopisy zemí, kterým se říká emerging markets. Jde o projev probíhající krize, při níž se nervózní finančníci děsí každého rizika. A je jasné, že státní finance v zemích teprve budujících kapitalismus jsou méně stabilní, než v bohatých zemích západu.

Pokud nemají investoři zájem, může se stát zadlužit jen s vyššími úroky. Pro Českou republiku je tedy nevýhodné vydávat dluhopisy v prvním pololetí příštího roku, což by musela udělat, kdyby přiznala vyšší schodek.

Řečeno s mírnou nadsázkou. Důsledky finanční krize zasáhly i veřejné finance v Česku a Češi s nimi začali bojovat. Do boje se ve středu zapojí parlament, poslanci ovšem zvolili zvláštní postup: potírají krizi tím, že se tváří, jako by nebyla. A ještě to zdůrazňují žádostmi o další neefektivní dotace pro své volební obvody či spřízněné resorty.

Stále tedy je možné, že všechno dopadne dobře. Ovšem pokud k nějakým otřesům dojde, nebudeme mít k dispozici žádný nástroj, abychom je překonali, a zřejmě budeme velmi překvapeni, co se vlastně děje.

V této chvíli je tedy načase zapálit svíčky pod obrazem oblíbeného světce a čekat, že se nám potíže vyhnou. Protože pokud se nevyhnou, budou horší, než by musely být.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .