Čeho se hradní úředníci bojí?
Hrad postupně odkrývá karty. Dva nejbližší spolupracovníci prezidenta veřejnosti sdělili, že v referendu o vstupu České republiky do Evropské unie hlasovali proti. Z toho lze nepřímo vytušit, že podobně hlasoval i sám hradní pán. V sobotní Mladé frontě Dnes jeden ze zmíněných pánů nejmenuje nikoho proto, že se domnívá, že po odchodu Tomáše Klvani je tato opevněná instituce homogenní a je jedno, kdo za ní hovoří.
Řekl, cituji: "Situace není zralá, abychom do unie vstoupili, negativa budou převažovat nad pozitivy, možná za dva roky bych hlasoval jinak". Konec citátu.
Autor tohoto výroku lidem tedy vzkazuje: Češi, ještě jste nedorostli do té úrovně, abyste mohli vstoupit na svobodný trh, abyste mohli mít stejnou měnu a konkurovat Portugalcům, Finům, Řekům či Polákům, Slovákům, Maďarům, nebo dejme tomu Estoncům. Proč nás hradní administrativa takhle hrůzně podceňuje, proč nás straší budoucností ve společné Evropě? Proč si neustále o sobě myslíme, že jsme horší než ostatní? Proč opakujeme stále stejné staré chyby, které nás už v předminulém století vyřadily z podílu na politice a nedovolily nám, aby došlo k vyrovnání s Rakouskem? Maďaři to přece dokázali.
Proč se domníváme, že Dvořáka nemůže dirigovat nikdo jiný, než Čech? To pak vzbuzuje dojem, že si myslíme, že česká hudba nesnese zahraniční konkurenci a musí zůstat pouze pod naší ochranou, jak nám nedávno trefně sdělil tuším Aschkenázy.
Ve výčtu těchto příkladů bychom mohli samozřejmě úspěšně pokračovat a došli bychom až někam k Václavu Hankovi, který zpíval: Vystavím si skromnou chaloupku, všechno čisté, jako na sloupku, réví, stromoví a křoví vůkolní budou dávat chládek k hovění.
Zatímco svět se maximálně otevírá a propojuje, my si chceme za bukem hovět a čekat až dospějem, aspoň ještě 2 roky nebo 4, co budeme sedět na Hradě. I tak se dá číst to, co řekl jeden z úředníků.
Přitom právě liberálové, za které se tito úředníci prohlašují, by měli přece vědět, že jedině tehdy, když naše výkony ve všech lidských oborech budou denně v konkurenci s výkony v ostatních 24 zemí, může naše výkonnost stoupat, můžeme se zlepšovat a můžeme být na sebe hrdí. Můžeme být součástí 2. supervelmoci, která se právě v Evropě rodí.
Strach a hovění jsou poddanskými vlastnostmi. Pán je bojovník a vyhledává soutěže. Chce sobě i ostatním dokázat, že je lepší, že má v sobě vůli být lepším a právě tím vzbuzuje u druhých respekt. Hrad je pak od pradávna symbolem těchto vlastností, neboť tam sídlili muži vynikajících vlastností, jako třeba Karel IV., který byl k velkým činům předurčen už závazky vůči svým předkům.
Asi bychom se měli přesněji a častěji ptát, čeho se hradní úředníci bojí. Možná bychom pak my i oni zjistili, že víc než o občany mají strach sami o sebe, že by v této konkurenci neobstáli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
