Castro odstupuje

Je sice zřejmé, že pokud bude žít a pokud bude trvat režim, který nastolil a půl století zdokonaloval, bude mít na ostrově stále rozhodující slovo. To na jedné straně. Na druhé je státnickým tahem, že bude na vývoj v zemi dohlížet jaksi seshora, neboť to by mohlo usnadnit přetrvávání režimu i po jeho smrti. O něco podobného se pokoušel také generál Augusto Pinochet, ale jaksi se mu to v osmdesátém devátém roce vymklo z rukou. Aniž bych chtěl oba muže srovnávat, vyvstane co nevidět mezi nimi ještě jedna podobnost: Když diktátor odchází a předává za svého života moc jiným, velmi rychle se objeví uvnitř režimu kritici, kteří budou poukazovat na jeho záporné stránky.

Z tohoto důvodu je pravděpodobné, že v neděli poslanci zvolí za presidenta Fidelova o pět let mladšího bratra Raúla. Tento 76-letý muž dokonce získal v lednových poslaneckých volbách 99.4% hlasů tedy o jedno procento víc než charismatický Fidel. To vedlo jakéhosi blogaře z Miami ke vtipnému konstatování, že na Kubě se se nic neděje náhodou.

Politici ve světě soudí že Castrovo rozhodnutí bude znamenat nástup demokracie nebo alespoň že by to znamenat mohlo. Evropané jsou nejoptimističtější, Rusové opatrně říkají, že Fidel Castro se rozhodl tak, aby to bylo ve prospěch jeho národa. To znamená, že vlastně opakují eho zdůvodnění, proč nebude kandidovat. Nejpesimičtější jsou latinskoameričtí vůdci, nebo lépe řečeno ti, kteří nejsou v úzkých přátelských vztazích s kubánským režimem. Za všechny to vyjádřil kostarický president Oscar Arias, který nevěří, že by odstoupení Fidela Castra Nastolilo změny politického systému. Ty podle něj mohou přijít "až po smrti Fidela".

President Spojených států George Bush je trochu jiného názoru, neboť věří, že Castrovo rozhodnutí by mohlo rozpoutat aktivity vedoucí k nastolení demokracie, jež by eventuálně mohla vyústit v demokratických a spravedlivých volbách. Přislíbil také pomoc své země v přechodu k demokracii. V tom je ale potíž. Vláda, která se na Kubě rýsuje nebude vládou přechodovou nýbrž následnickou. Kromě toho Bush nedávno oznámil, že pokud bude o vlády některý z bratrů Castrů, ať už to bude Fidel nebo Raúl, nezruší USA existující hospodářské embargo. Jisté uvolnění mezi Havanou a Washingtonem může nastat po amerických presidentských volbách. Tedy pokud bude zvolen presidentem demokrat, lhostejno který. Republikáni mají s Kubou horší. Republikánský kandidát John Mc Cain v jednom svém předvolebním projevu prohlásil, že kubánští experti mučili ve Vietnamu americké válečné zajatce. Havana se proti tomu ostře ohradila.

Kromě demokratizace si na Kubě všichni přejí hospodářské uvolnění. Zemědělci žádají, aby směli obdělávat půdu, na které velké státní statky nejsou schopny rentabilně hospodařit. Klasickým případem jsou různí opraváři: zámečníci, instalatéři, elektrikáři, karosáři a podobně. V továrnách a ve státních podnicích to nefunguje. Řadu prací dělají soukromě po večerech jako fušku, ať už legálně či nikoli. Nepořádky v poostinství způsobily, že jen za minulý rok klesly příjmy - státní samozřejmě - o plných 10%. Veřejná doprava kolabuje. A není pravda, že zdravotnictví a školství, na něž byli Kubánci vždy hrdí, funguje lépe. Raúl Castro dostal už přes 1500 kritik a stížností na velké státní podniky.

Alespoň pro začátek by stačilo uvolnit drobným podnikatelům a řemeslníkům ruce. Kubánci jsou velice šikovní, když to má smysl. Ačkoli už dávno nejsou náhradní díly, na ulicích můžete ještě vidět americké vozy z padesátých let. BBC přinesl rozhovor se zemědělcem, který svá telata nechá umřít hlady, protože kdyby je vykrmil, dostal by od státu za dva roky 40 dolarů. Krmí krávu, má mléko a ještě ho prodává. Za 10 pesos, tj. za 40 centů.

Někteří komentátoři, že by se Kuba mohla vydat čínskou nebo vietnamskou cestou, tj. komunisté by zůstali u moci ale uvolnili by ekonomiku země. Je ovšem otázkou, zda s tím budou souhlasit občané.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .