Čarodějnice
Je zajímavé, že první máj mnoho lidí považuje za zbytečný svátek a přitom ho nikdo nenavrhuje zrušit. Slavit práci sice jaksi vyšlo z módy, ale den volna má stále svůj půvab. Tím, jak do módy opět přichází pálení čarodějnic, se navíc první máj dobře hodí třeba jako den, kdy se po filipojakubské noci společnost, znavena ponocováním u ohňů, může dát fyzicky i psychicky do pořádku, než se znovu zapojí do pracovního procesu.
První máj má jako svátek šanci díky jaru. S jeho příchodem souvisí mnoho tradičních rituálů, a pokud by i některé pozbyly aktuálnosti, uprázdněné místo v kalendáři by nepochybně nahradily rituály nové. Je-li do budoucna první máj jako svátek něčím ohrožen, nesouvisí to s prací. Hrozbou je počasí, přesněji nějaká jeho globální změna. Představme si, že by se studené, deštivé dny, které letos provázejí prvomájový víkend, staly pravidlem, že by zkrátka jaro nepřišlo. Čarodějnice by nepochybně omrzelo shromažďovat se k sabatu a odpustily by si létání na košťatech, ze kterého při takovémto marasmu kouká rýma, angína či zápal plic. Tím pádem by nebylo třeba před jejich kouzly chránit lidi, dobytek a mladou zeleň, respektive budoucí úrodu.
Existují prognózy, podle kterých se od Evropy odkloní teplý Golfský proud. Stane-li se tak, nemá smysl z toho vinit nějakou supermocnou čarodějnici. Emise skleníkových plynů jsou našim kolektivním zásahem do přírodních procesů. Když v noci na prvního máje přidáváme do ohňů plasty a nějakou tu pneumatiku, je v tom zajímavá symbolika. Škodíme si samostatně. A znechucené čarodějnice, kterým bereme práci, to může vyprovokovat k demonstraci, jež krvavě potlačena, založí novu prvomájovou tradici. Vše se opakuje, nic nové vymyslet nelze.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
