Být ženou v lékařství je handicap, říká onkoložka Jitka Abrahámová

10. říjen 2018

„Myslela jsem, že když odejdu z praxe, bude mně líto, že přicházím o těžké případy. Musím ale říct, že jsem si ulevila,“ konstatuje středeční host Osobnosti Plus, onkologožka Jitka Abrahámová.

„Celých 51 let jsem byla se svými pacienty. Zpětně si už umím vysvětlit, proč někteří z nich odcházeli a jiní ne. Tehdy tyto znalosti nebyly. Onkologii jsem dobrovolně začala dělat ve 23 letech a tento obor se stále vyvíjí.“

„Nyní je onkologie oborem, který má velký progres a mnoho slibuje, Tehdy jsem si říkala, že za dvacet let bude už vše vyřešené. Ale není. S každým problémem se otevírá další škála obtíží, o kterých jsme doposud nevěděli,“ dodává.

Abyste mohli dělat svůj obor, musíte mít rodinné zázemí, podporu a tah na branku.
Jitka Abrahámová

Jitka Abrahámová je profesorkou oboru klinické onkologie v Thomayerově nemocnici v Praze. V roce 1966 absolvovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1985 obhájila kandidaturu lékařských věd a v roce 1988 docenturu v oboru onkologie. O dva roky později získala titul doktora lékařských věd. V roce 2006 byla jmenována profesorkou pro obor klinická onkologie. V současnosti je přednostkou Onkologického oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze 4. Je autorkou a spoluautorkou devíti monografií a více než 300 prací v domácích i zahraničních časopisech.

Myslím, že být ženou v lékařství, je handicap. Méně nadaní příslušníci opačného pohlaví jsou ambiciozní a nevěří, že bych stíhala své povolání,“ uvádí odbornice a dodává:

„Říkají si: nějaký muž pro ni něco musí dělat. Není možné, aby to sama stíhala. Přitom jediný, kdo pro mě něco kdy dělal, byl můj muž a můj tatínek,“ uzavírá.

Proč si spolužáci Jitky Abrahámové ťukali na čelo, že se rozhodla právě pro onkologii? Poslechněte si celý rozhovor. 

autoři: Barbora Tachecí , kte
Spustit audio

Související