Bush v Iráku a moment překvapení

14. červen 2006

"Na jejich místě bych se snažil o co nejvíc teroristických útoků", řekl bývalý šéf amerických ozbrojených sil generál Myers po úspěšné likvidaci jednoho z nejhorších teroristů světa Zarkávího. Myers vystoupil v debatě, kde padla otázka, kdo vlastně tohoto brutálního vraha nahradí - a hlavně, jaká bude asi strategie jeho nástupců.

Od chvíle, kdy televizní obrazovky ukázaly přesný zásah domu, ve kterém se Zarkáví sešel se svými kumpány, bylo jasné, že přijde asi nová vlna útoků.

Je tedy pozoruhodné, že se ve chvíli vrcholného napětí objevil v Iráku osobně americký prezident Bush. Přijel těsně před spuštěním asi největší bezpečnostní akce vůbec. Účastní se jí 75 000 iráckých a spojeneckých vojáků a důvod je dvojí: očekávané aktivity teroristů plus úvodní gesto premiéra Malikiho, který prohlašuje, že bezpečnost bude úhelným kamenem jeho vlády.

Samotná návštěva prezidenta Bushe byla rovněž jasným gestem - Bílý dům pravděpodobně dospěl k závěru, že se vyplatí i přes současný stav - nebo možná právě kvůli němu. Podle kusých informací byla totiž návštěva plánovaná už před zabitím Zarkávího, jako výraz podpory Malikiho vládě. Jenomže Malikimu se tehdy nepodařilo obsadit klíčová ministerstva obrany a vnitra, takže Američané si řekli, že počkají. Mezitím přišla ona zpráva se Zarkávím, a to právě v den, kdy se Malikimu přece jenom podařilo dostrkat vládní kabinet k plnému obsazení.

Bushova návštěva trvala pouze 5 hodin. Nevěděl o ní (v Iráku) nikdo - samotný Maliki se o ní dozvěděl pouze 5 minut předem. Na rozhovor s Bushem se ale připravoval, protože Američané plánovali telekonferenci mezi Bagdádem a Camp Davidem. Místo amerického prezidenta na televizní obrazovce se ovšem zjevil George Bush naživo. A hlavní důvod vyjádřil Malikimu jasně: "Přijel jsem nejenom proto, abych se vám mohl podívat do očí, ale i proto, abych vám řekl, že když Amerika něco slíbí, tak to splní".

Co je obsahem slibu, je zřejmé: Američané Irák neopustí, i kdyby doma zavládla ještě větší nechuť k tamní misi. Malikiho vláda totiž stojí a padá s podporou Američanů. A její členové neriskují jenom politicky, v sázce jsou doslova jejich životy. Účast ve vládě tam není jenom dobré bydlo (jako možná v jiných zemích), ale i velice riskantní podnik.

Maliki dobře ví, že pro jeho úspěch je podmínkou nutnou bezpečnost. A ví, že bezpečnější Irák není možný bez Američanů. Pokud by tedy poklesla vůle Američanů až k tomu, že by stákli svoje vojáky, byl by jeho osud zpečetěn. A dodejme, že ani při jejich angažovanosti nemá na růžích ustláno. Musí udržet pohromadě frakce, které se drží pohromadě v podstatě jenom díky vnějšímu tlaku. Prostě, jak říkají Američané, o jeho džob by asi nikdo z nás nestál.

Přestože americký prezident Bush učinil svou nečekanou návštěvou pouze gesto, je to čin důležitý - aspoň z pohledu premiéra Malikiho. Právě nyní se totiž bude rozhodovat o budoucnosti a životaschopnosti jeho země. Kdyby jeho vláda selhala, mělo by to velice špatné důsledky. Irák má totiž první řádně zvolený parlament a první řádně zvolenou vládu, i když vznikala skoro půl roku a energii k tomu musel dodávat americký velvyslanec Chalilzad.

Jaká budoucnost tedy Irák čeká? Postaví se na vlastní nohy, co se týče bezpečnosti? Dokáže překonat rozpory šíitů, arabských sunitů a Kurdů? Bude fungovat jako jeden organismus, nebo se z něj stane trojstátí, které se bude uměle udržovat při životě, které bude nesmírně nákladné a nad kterým se nakonec zlomí hůl? Premiér Maliki doufá, že dokáže rozpory překonat, a měl by dostat šanci. I to je ale v irácké politice přepych.

Klíčovou otázkou je, jak se vypořádat s teroristy a odpůrci současného stavu. Soudní proces s diktátorem Saddámem Husajnem stále pokračuje. I po smrti Zarkávího mohou mít radikálové pocit, že jejich boj není ztracen. Vede se tedy nejenom fyzická, ale hlavně psychologická válka. A ta souvisí s celkovým bojem proti ideologii islámského fundamentalismu. V tomto smyslu má vývoj v Iráku globální souvislost.

Přestože je tedy politická situace v Iráku neutěšená, tamní vláda slabá a tato země se stala bojištěm teroristů, nezbývá Američanům nic jiného než vydržet. A to v případě Bushovy administrativy, nebo administrativy kohokokliv jiného. Basebalové sesazení Saddáma Husajna se totiž změnilo v maratónský běh obnovy země.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci "http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/" Radio na přání

autor: Daniel Raus
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.