Bush o svobodě

Svoboda se v něm bránila, dosahovala, hlásala, šířila, chtěla či slibovala. Zmíněny byly svobodné národy i nepřátelé svobody, lidská svoboda i svobodná společnost. A vrcholem byla věta: "Obnovením naší síly budeme připraveni pro největší činy v historii svobody."

Vypadalo to, jako by chtěl pan prezident naznačit, že svobody nikdy není dost. Ve výsledku ovšem nejspíše u nejednoho posluchače paradoxně vyvolal pochybnost, zda si tohoto klíčového slova váží. Bílý dům by neudělal chybu, kdyby propustil prezidentova textaře, než příště podobně zaplevelí projev nejsledovanějšího politika planety pro změnu třeba pravdou, anebo dokonce láskou.

Sedmadvacetinásobný odkaz na svobodu ostatně nemá valnou cenu, pokud není zřejmé, co se svobodou myslí. Existují varovné případy, kdy se za svobodu vydává libovůle, agrese, bezohlednost či lhostejnost, tedy vlastnosti, které mají daleko k ideálu. Svoboda je slovem, které má dobrý zvuk, ale je-li pouhým slovem, ničemu dobrému nepomůže. Právě naopak. Špatným zacházením se slovy se vyprazdňuje jejich obsah. Slovo svoboda se obtížně nahrazuje a teď mu ještě hrozí, že se při jeho vyslovení lidem vybaví Bush, což by byla asociace veskrze falešná. Svérázný styl, kterým slibuje i ve svém druhém prezidentském období šířit a bránit po světě mír ve jménu svobody, nevěstí nic dobrého pro svět, pro mír ani pro svobodu. Ohledně Bushova inauguračního projevu nezbývá než co nejhlasitěji svobodně upozornit, že na svobodu, nic ve zlém, nemá patent.