Bush a Blair v posledním dějství

Když se tedy sešli ve Washingtonu prezident George Bush a britský premiér Tony Blair, stalo se to v období, kdy je pro oba otázka jejich odkazu vysoce aktuální, a to i přesto, že mluvili o záležitostech takříkajíc každodenních.

Tony Blair je nyní ve svém třetím volebním období - a teoreticky by mohl kandidovat znovu. On sám už ale dávno prohlásil, že to neudělá - odmítá ovšem odstoupit hned, aby uvolnil místo labouristickému nástupci. Mimochodem, domácí popularita Bushe i Blaira v tomto období klesá, což si oba nepochybně uvědomují. Bylo by ale naivní myslet si, že je to může vykolejit. Jsou to přece protřelí bojovníci, kteří zažili leccos - a vědí, že přízeň lidu je vrtkavá. Oba jsou navíc přesvědčeni o důležitosti morálních hodnot a jasné vize, jež prosazují i za cenu ztráty popularity. V tomto směru mají charakteristiky vůdců, dobrých do válečných poměrů.

Podívejme se tedy na schůzku dvou nejvýznamnějších politiků světa na sklonku jejich vlády. Centrem americké i britské zahraniční politiky je Blízký východ. V jistém smyslu by se dalo tvrdit, že je to válka proti terorismu. Oba ale dávno pochopili, že bez skutečné změny poměrů na Blízkém východě by se ideologie islámských teroristů nedala porazit. Boj proti teroristům je tedy škatulka, která zapadá do větší krabice s názvem uvedené oblasti. Nejde přitom jenom o to, že jejich vojáci jsou v Iráku a že ve vzduchu visí íránská hrozba. Jde o to, že celá oblast prochází modernizací a je mimořádně důležité, jak ji zvládne.

Britský premiér navštívil před pár dny nečekaně Irák. Bylo to po nástupu tamní vlády premiéra Malikiho. Má tedy osobní pocity a pozorování z tamní situace. Americký prezident se sešel pro změnu s izraelským premiérem Olmertem, takže ví, jak se dívá na situaci šéf jediné demokratické země v oblasti. George Bush a Tony Blair tedy hledali novou strategii pro danou oblast. Ani jeden z nich si totiž nepřeje, aby tam ve chvíli jeho odchodu z funkce panovaly současné poměry.

Novináře na tiskové konferenci zajímalo jejich hodnocení - a samozřejmě se ptali, k jakým chybám tedy vlastně došlo. V tomto ohledu se oba státníci vyjadřují dlouhodobě velice opatrně. George Bush nicméně připustil, že chybou byl skandál s ponižováním vězňů ve věznici Abú Grajb, a že i on osobně měl v některých situacích více hlídat, co říká. Když například prohlásil, že Usámu bin Ládina najdou američtí vojáci živého nebo mrtvého, vyvolalo to prý celou řadu mlných interpretací v islámském světě.

Tony Blair se ovšem dívá na problémy v Iráku jinak: prohlásil, že jejich důvodem nejsou ani tak chyby spojenců, jako spíš rozhodnost, s jakou odpůrci proti novému režimu bojují. Má nepochybně pravdu. Bushovi kritici (hlavně z řad armády) si ale myslí své. Až teď se dostávají na veřejnost informace o tom, jak Bílý dům podcenil irácké poměry po bleskovém svržení diktátora Husajna. A mnozí kritici jsou přesvědčeni, že je to minimálně na odstoupení ministra obrany Rumsfelda.

Co se týče časového harmonogramu odchodu spojeneckých vojáků, bylo předem jasné, jak budou oba státníci odpovídat. Novináři samozřejmě hledají jehlu v kupě sena a nechápou, že armáda časový plán stanovit záměrně nechce - a má-li různé scénáře (o čemž nelze pochybovat), potom je určitě nezveřejní, protože právě tím by přestaly být aktuální.

Premiér Blair a prezident Bush ale ve své mysli nepochybně cosi jako časový plán mají. Odvíjí se od konce jejich volebního období, což je v případě amerického prezidenta rok 2008. Do té doby by měla převzít mamutí část zodpovědnosti za bezpečnost domácí irácká policie a armáda. A zdá se, že Tony Blair neměl v tomto směru právě příznivá pozorování. Mluvil totiž o tom, že Irák nadále představuje mimořádně vážnou výzvu - a mezi řádky byly cítit pochybnosti o tom, zda bude Malikiho vláda schopna je řešit.

Jak tedy vstoupí George Bush a Tony Blair do dějin? Bylo by předčasné pokoušet se o odpověď. Nakonec, mají ještě relativně dost času. Tony Blair teoreticky až do května 2010 (ačkoliv je skoro jisté, že odstoupí dřív). Mimochodem, George Bush dostal otázku, co by očekával od Blairova nástupce? a odpověděl: "chci, aby tady byl, dokud budu prezidentem" - rozuměj Tony Blair. Irák je ale veliké sousto. A situace mezi Izraelem a Palestinci taky nevypadá slibně. Takže to bude možná spíš odevzdání štafety někomu dalšímu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání.