Bush a Annan v OSN

Zjednodušeně by se dalo konstatovat, že Kofi Annan zastává představu, podle které by měla hrát OSN znovu primární úlohu. George Bush vidí budoucnost spíše v novém definování bezpečnosti jako takové. Podle něj je důležité šíření demokracie do problematických oblastí, především na Blízký Východ. A to by mělo určovat i činnost OSN.

Ačkoliv Kofi Annan mluvil spíše obecně, mezi řádky byla cítit poměrně jasná kritika války v Iráku. Navíc, prakticky každý pozorovatel si jeho nynější projev automaticky spojil s nedávným rozhovorem pro BBC, kde řekl, že akce v Iráku nebyla "legální". Nyní s tímto postojem zarezonovalo například Annanovo prohlášení, že "každá země, jež prosazuje vládu zákona doma, ji musí respektovat i v zahraničí".

Za poznámku stojí malá exkurse do nedávné minulosti. OSN měla důležitou úlohu během studené války, neboť sloužila jako fórum, kde se ventilovaly názory a mechanismus Rady bezpečnosti snižoval riziko přímého konfliktu mocností. Po pádu sovětského impéria se ale globální situace výrazně změnila, což se ve strukturách OSN prakticky neprojevilo. Poslední generální tajemníci, včetně Kofiho Annana, úspěšně vzdorovali americkému tlaku na zásadnější reformu.

Pověsti OSN navíc uškodilo katastrofální selhání v Bosně a Kosovu. V obou případech museli nastoupit Američané a jednotky NATO, aby uklidnili tamní konflikty. Světová organizace selhala také při genocidě v Rwandě, příliš se nevyznamenala ve Východním Timoru a prakticky vypadla z jednání o Blízkém Východě.

Nyní ale Kofi Annan doufá v její renesanci. Nahrává mu to, že Spojené státy podnikly jednostranné akce s vlastními spojenci, především v Iráku, a ty si rovněž nejlepší renomé nezískaly. Staré dobré časy pro OSN by se tedy mohly vrátit.

Americký prezident Bush vidí věci jinak. Ve svém projevu jasně řekl, že světová bezpečnost se musí znovu definovat. Už ji nemohou určovat sféry vlivu nebo rovnováha sil. Určovat ji musí šíření demokracie. Značnou část svého vystoupení věnoval Bush polemice s názorem, podle kterého jsou demokracie a lidská práva jenom jakýmsi přívěskem západní kultury, nepřenosným do jiných světů. Jasně řekl, že o žádný střet civilizací nejde, neboť lidé všude na světě touží po svobodě, jsou schopni svobodně žít a svobodu si zaslouží.

Příkladem pro Blízký Východ by se, podle něj, měly stát volby v Afghánistánu a Iráku. Bush doslova řekl: "Každému, kdo ještě řeší otázku, zda mohou být islámské národy demokratické, dávají Afghánci odpověď". Americký prezident si ovšem uvědomuje, že v obou zmíněných zemích je míra chaosu stále vysoká, takže raději připomenul, že šíření svobody není zadarmo a hlavně: trvá dlouho.

Několik odstavců věnoval George Bush Palestincům a jejich konfliktu s Izraelem. Zcela jasně prohlásil, že Palestinci si zaslouží lepší vedení, neboť mír nedosáhnou jejich vůdci, kteří zastrašují opozici, tolerují korupci a udržují vztahy s teroristy. Mimochodem, Bush se nikdy nesetkal s palestinským předákem Jásirem Arafatem. Nyní (bez toho, že by zmínil jeho jméno) poznamenal, že jednotlivé státy by neměly podporovat tohoto "vládce", který zklamal své lidi a zradil jejich věc.

Co se týče OSN, prezident Bush přišel s návrhem na vytvoření zvláštního fondu pro demokracii, z něhož by se financovala podpora pro nezávislé soudy, nezávislý tisk či politické strany v problematických zemích. Současně by sloužil i k monitorování voleb v různých částech světa.

Jinými slovy, Bushovou představou je, že OSN by posílila svou funkci jakési servisní organizace v zemích, probouzejících se k demokracii. Současný svět má totiž pouze jednu reálnou supervelmoc, tedy Spojené státy. Jejich armáda dokáže svrhnout diktátora nebo hnutí typu Taliban, ale podstatně méně se jí daří nastolit po něm normální poměry. Právě tam by měla nastoupit OSN.

Annanova představa OSN jako jakéhosi recyklovaného světového arbitra se samozřejmě příliš nekryje s Bushovou představou servisní instituce, jež se zabývá především volbami a lidskými právy. Jisté je, že OSN potřebuje zásadní reformu. Ta ale asi nepřijde ze dne na den. Podobně jako šíření demokracie, i reforma OSN je totiž naneštěstí dlouhodobý proces.