Bulhaři a Evropa

Bulhaři jsou ale národ s dlouhými tradicemi, které odkazují dokonce až k Uralu. První státní útvar zde vznikl už roku 681 na místě římských provincií Thrákie a Moesie, kdy se Bulhaři spojili se sedmi slovanskými kmeny pod vládou legendárního chána Asparucha. Dlouho bojovali s mocnou Byzantskou říší, tu ale ve 14. století vystřídala Osmanská říše, které změnila život všem Bulharům. Za turecké vlády sice vzkvétalo lidové umění, malba pravoslavných ikon, výšivky a lidové tance, protože Osmani byli nábožensky tolerantní, oproti muslimům ale měli křesťané jen samé každodenní nevýhody. V horách Pirinu, Rodop a Staré Planiny proto bojovalo mnoho povstalců, kterým se nakonec roku 1878 podařilo vytvořit autonomní knížectví. I později ale museli Bulhaři bojovat s okolními balkánskými národy o vlastní území.

Bulhaři vedli války prakticky se všemi okolními národy, i proto byli nepopulární a místním panovnický rod Sachsen-Coburg-Gotha nevládl příliš v klidnu. Bulharsko ve 2. světové válce vstoupilo jako spojenec Německa a satelit států Osy, což se později vymstilo v rychlém převzetí moci komunisty a Sovětským svazem. Protože ale Bulharsko bylo poměrně zaostalé, místní průmysl se za pomoci inženýrů z celého sovětského bloku poměrně rychle rozvíjel. Bulharsko je ale i dnes spíš zemědělským státem, kde se pěstuje kukuřice, slunečnice, víno, tabák a ovoce i růže na polích, stejně jako chovají ovce. Hlavně na venkově zde žijí i národnostní menšiny, ke kterým patří chudí Romové i silná menšina Turků, kterých je v obyvatelstvu jedna desetina. Většinou mezi sebou Bulhaři i Turci žijí přátelsky, ale už od osmdesátých let dochází k silné emigraci do Turecka a Německa, což přináší i rozbroje. Bulhaři sami, na rozdíl od sousedních Rumunů a jiných balkánských Slovanů, nepatří k národům, kteří by se hromadně stěhovaly za prací do západní Evropy a USA. Ale místní horská střediska jako Bansko jsou už dnes plná apartmánů vlastníků z Německa nebo Velké Británie.

Málokdo ví, že Bulhaři mají rádi Čechy nejen jako znovu věrné turisty, kteří si užívají na místních plážích v okolí Varny a Burgasu. Na konci 19. století a začátku 20. století zde totiž působilo mnoho Čechů, kteří rozvíjeli místní kulturní život, ale taky školství a lékařství, čehož si Bulhaři velice váží a jsou Čechům otevření. I proto zde dnes mnoho českých podnikatelů a společností investuje do místních firem a staveb, což se týká hlavně výstavby a rozvoje elektráren ze strany ČEZu, ale i jiných možností. Přestože je vliv kdysi orientálních prvků stále silný, o čemž by mohli mluvit zde aktivní Češi, obyčejní Bulhaři i Evropská unie, která musela volit cestu sankcí, aby zde neměly vliv mafie a zkorumpovaní politici. Snad se brzy ukáže, že zde temné skupiny nevládnou a Bulharsko, přijaté do Evropské unie roku 2007, bude dále jen prospívat.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.