Bulhaři a Evropa
Když Evropská unie před nedávnem odmítla posílat na účty Bulharska finance ze svých fondů, okolní státy se polekaly. Evropa ale jen rázně poukázala na zneužívání evropských fondů mafiemi, korupčními úředníky a klientelistickými politiky. Tak si mnoho Evropanů všimlo nových spoluobčanů.
Bulhaři jsou ale národ s dlouhými tradicemi, které odkazují dokonce až k Uralu. První státní útvar zde vznikl už roku 681 na místě římských provincií Thrákie a Moesie, kdy se Bulhaři spojili se sedmi slovanskými kmeny pod vládou legendárního chána Asparucha. Dlouho bojovali s mocnou Byzantskou říší, tu ale ve 14. století vystřídala Osmanská říše, které změnila život všem Bulharům. Za turecké vlády sice vzkvétalo lidové umění, malba pravoslavných ikon, výšivky a lidové tance, protože Osmani byli nábožensky tolerantní, oproti muslimům ale měli křesťané jen samé každodenní nevýhody. V horách Pirinu, Rodop a Staré Planiny proto bojovalo mnoho povstalců, kterým se nakonec roku 1878 podařilo vytvořit autonomní knížectví. I později ale museli Bulhaři bojovat s okolními balkánskými národy o vlastní území.
Bulhaři vedli války prakticky se všemi okolními národy, i proto byli nepopulární a místním panovnický rod Sachsen-Coburg-Gotha nevládl příliš v klidnu. Bulharsko ve 2. světové válce vstoupilo jako spojenec Německa a satelit států Osy, což se později vymstilo v rychlém převzetí moci komunisty a Sovětským svazem. Protože ale Bulharsko bylo poměrně zaostalé, místní průmysl se za pomoci inženýrů z celého sovětského bloku poměrně rychle rozvíjel. Bulharsko je ale i dnes spíš zemědělským státem, kde se pěstuje kukuřice, slunečnice, víno, tabák a ovoce i růže na polích, stejně jako chovají ovce. Hlavně na venkově zde žijí i národnostní menšiny, ke kterým patří chudí Romové i silná menšina Turků, kterých je v obyvatelstvu jedna desetina. Většinou mezi sebou Bulhaři i Turci žijí přátelsky, ale už od osmdesátých let dochází k silné emigraci do Turecka a Německa, což přináší i rozbroje. Bulhaři sami, na rozdíl od sousedních Rumunů a jiných balkánských Slovanů, nepatří k národům, kteří by se hromadně stěhovaly za prací do západní Evropy a USA. Ale místní horská střediska jako Bansko jsou už dnes plná apartmánů vlastníků z Německa nebo Velké Británie.
Málokdo ví, že Bulhaři mají rádi Čechy nejen jako znovu věrné turisty, kteří si užívají na místních plážích v okolí Varny a Burgasu. Na konci 19. století a začátku 20. století zde totiž působilo mnoho Čechů, kteří rozvíjeli místní kulturní život, ale taky školství a lékařství, čehož si Bulhaři velice váží a jsou Čechům otevření. I proto zde dnes mnoho českých podnikatelů a společností investuje do místních firem a staveb, což se týká hlavně výstavby a rozvoje elektráren ze strany ČEZu, ale i jiných možností. Přestože je vliv kdysi orientálních prvků stále silný, o čemž by mohli mluvit zde aktivní Češi, obyčejní Bulhaři i Evropská unie, která musela volit cestu sankcí, aby zde neměly vliv mafie a zkorumpovaní politici. Snad se brzy ukáže, že zde temné skupiny nevládnou a Bulharsko, přijaté do Evropské unie roku 2007, bude dále jen prospívat.
Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.




