Bude Paroubek šéfem Sněmovny?

Jedna polovina měla ve tvářích radost, z tváří té druhé poloviny bylo možno číst zklamání a vztek.

To, že trojkoaliční vláda získala důvěru tedy pro změnu nálady a postojů v Poslanecké sněmovně neznamenalo vůbec nic, možná právě naopak. Jestliže byly ve sněmovně problémy jak institucionální tak provozní, ale především personálně politické, tak právě tyto byly poněkud zasuty pod práh při řešení důležitější otázky, tedy variant obsazení vládního kabinetu. Poměrně přesně to pojmenoval předseda ČSSD Jiří Paroubek, který na otázku, zda se bude ucházet o post předsedy sněmovny ještě před týdnem, tedy v době, kdy se rýsovala ještě jakási možnost řešení, že vláda Mirka Topolánka neprojde druhým pokusem o důvěru, odpovídal, že to není na pořadu dne. Aktem důvěry vládě se však právě tyto otázky na pořad dne dostaly a právě ony budou v příštím období hýbat děním v Poslanecké sněmovně.

Ta je totiž složením výborů a dalších orgánů stále reliktem období, kdy se v první zablokované fázi jednalo o to jak je možné obsadit jednotlivé výbory, aby to vyhovovalo především ČSSD, která za to měla tolerovat první trojkoaliční vládu Mirka Topolánka. To se týkalo i obsazení postu předsedy sněmovny, přičemž se právě s touto pozicí počítalo pro předsedu ČSSD. V té době však měl Jiří Paroubek daleko větší ambice a svým způsobem i jistotu, že mu tato pozice nemůže uniknout. Proto ji také přepustil svému stranickému kolegovi Vlčkovi, který zase na oplátku slíbil, že se tohoto postu vzdá, pokud by mělo dojít na třetí pokus sestavování vlády. V době, kdy se dojednávalo složení Poslanecké sněmovny, se navíc projevila i nedůvěra mezi stranami, kdy se všichni snažili pojistit před tím, aby některé z uskupení nezískalo nad tím druhým převahu. Proto také dohoda zněla, že většina výborů bude mít sudý počet členů a obsazení bude kopírovat složení sněmovny, tedy v každém výboru vznikly dva stejně silné bloky. Zatím se toto rozložení sil ve výborech nemělo šanci příliš projevit, protože jak bylo řečeno, byl tu vyšší zájem a žádná ze stran si nechtěla kategorickými postoji uzavírat cestu k dohodě.

První signál, že toto uspořádání může být budoucím jablkem sváru, se objevil v momentu, kdy se Mirek Topolánek při známém jednání před televizními kamerami ucházel u představitelů ČSSD o toleranci pro svou vládu. Mirek Topolánek tu totiž nabízel výměnou za tu toleranci silnou kontrolní pozici pro opoziční stranu, a to včetně funkcí v klíčových výborech. Na to mu Jiří Paroubek bez uzardění odpověděl, proč by měl o něčem takovém jednat, když už tyto posty má. Že je ovšem má díky tomu, že do nich byly jeho lidé zvoleni v naději že se tím odblokuje situace v Poslanecké sněmovně, už jaksi pozapomněl. A že šlo skutečně o mocenské dohody si už asi málokdo vzpomene. Jako důkaz stačí připomenout volbu předsedy zdravotního výboru , který vznikl rozdělením výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a jehož předsedou se měl podle oněch dohod stát bývalý ministr zdravotnictví David Rath. Toho však členové výboru za svého předsedu nechtěli a právě při rovném obsazení bylo celkem jasné, že pokud by nebyly dohody dodrženy, že by zvolen nebyl. Stačil však jediný telefonát po prvním neúspěšném kole a hrozba ze strany ČSSD, že pokud nebude David Rath zvolen, padnou další dohody a ČSSD nezvolí například zástupce ODS předsedou Ústavně právního výboru, aby byl David byl do čela výboru zvolen.

Výsledkem těchto dohod je současné rozložení sil a personální obsazení výborů. A právě z těchto pozic může dnes opoziční ČSSD vládě život značně znepříjemnit. Veškerá legislativní činnost totiž musí projít jednacím kolečkem ve výborech a za současného rovnovážného rozložení sil ve výborech je možné, že výbory nebudou schopny dojít k nějakému usnesení, které je pro další rozhodování sněmovny do značné míry určující. Otázkou tedy bude zda se vládní trojkoalice pokusí nějak tuto situaci změnit a za pomoci dvou přeběhlíků upravit obsazení vedení některých výborů nebo zda za této situace bude naopak vyjednávat o podpoře reformního programu při zachování současného personálního obsazení sněmovních orgánů.

Ve hře je však ještě jeden významný post, který se řečeno slovy Jiřího Paroubka, dostal na pořad dne a sice pozice předsedy sněmovny o které začíná Jiří Paroubek uvažovat. Problém je ovšem v tom, že současný předseda sněmovny tím, že byl úspěšný druhý pokus na sestavení vlády, byl vyvázán ze svého slibu a z dočasného předsedy se tak stal předsedou řádným. Jiří Paroubek by se tak mohl dostat na pozici předsedy sněmovny jen v případě, že by se Miloslav Vlček svého křesla vzdal. Otázkou pak je, jak by se v takovém případě zachovaly strany trojkoalice, zda by ctily jisté dohody či nikoli jak se o tom také zmínil právě Paroubek. A obavy jsou skutečně na místě, protože předseda vlády se v této věci vyjádřil v tom smyslu, že ČSSD svého předsedu má, čímž naznačil, že v případě odstoupení by bylo možno uvažovat i jinak. A skutečně v okamžiku, kdy vláda dostala důvěru, by odstoupení předsedy a nezvolení nového nepředstavovalo žádné riziko, protože funkce předsedy v takovém případě přebírají místopředsedové konkrétně 1. místopředseda, kterým je v současné chvíli Miroslava Němcová z ODS. Nic by tak netlačilo Poslaneckou sněmovnu k tomu, aby s volbou nějak spěchala.

Pozice předsedy sněmovny, pokud by ji chtěl Jiří Paroubek získat, by se tak jistě stala součástí politických dohod, kterým se ovšem Paroubek chce vyhnout. Jak o tom svědčí i slova současného předsedy sněmovny, který prohlásil, že je ochoten přepustit své křeslo až bude stoprocentní jistota, že bude v tajné volbě zvolen sociální demokrat.

Jiří Paroubek tak nemá jistotu, že post předsedy získá, na druhé straně vládní koalice zase nemá jistotu, že opozice nevyužije svého výhodného postavení ve sněmovních orgánech k blokaci veškeré vládní legislativní činnosti. Obě strany se tak mohou obrazně řečeno držet pod krkem a je jen otázkou pro koho bude výhodnější nakonec ustoupit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .