Bude jednou existovat Kurdistán?

6. prosinec 2007
Sedmý světadíl

Nedávno znovu došlo ke známé provokaci. Jednotky kurdské marxistické strany PKK přešly z iráckých základen, aby přepadly vojáky turecké armády. Turecko chtělo vrátit úder, ale jako spojenec USA a aspirant na členství v Evropské unii muselo počkat. Ozbrojenci PKK se pak raději stáhli do Íránu.

Jak je možné, že tito ozbrojenci tedy mohli volně přecházet ze státu do státu? Kurdové, národ, který má podle odhadů nejméně 16 miliónů obyvatel, nemají vlastní stát a žijí na pomezí Iráku, Turecka, Íránu a Sýrie. Území Kurdistánu bděle sledují představitelé všech států v oblasti. Zdejší obyvatelé se liší od svého okolí. Pravděpodobně jsou indoevropského původu, ale usídleni jsou zde po tisíciletí, kdy žili pod vládou říší od Babylonu až po osmanské paši. Nábožensky patří k sunnitům a většinou jde o prosté zemědělské obyvatelstvo. V Turecku, kde obývají celý jihovýchod země, po roce 1918 nezažili genocidu jako Arméni, ale měli se dočkat útlaku.

Kurdové začali toužit po nezávislosti, a proto se rozhodli vést guerillové boje proti vládám v oblasti. Měli totiž složitý život. Nacionalistické Turecko jim nedovolovalo používat svůj jazyk a mít vlastní tisk a vzdělávání, což se změnilo až před nedávnem. V Sýrii, Iráku a Íránu se v druhé polovině 20. století střídaly totality různého střihu. I proto se Kurové dočkali repatriací, třeba během irácko-íránské války, kdy taky došlo k chemickému útoku na Halabdžu. Když proto došlo k první válce v Zálivu, iráčtí Kurdové byli jednoznačně na straně USA. Další válka USA proti Iráku ještě probíhá, ale právě Kurdům přinesla docela dost.

Bude tedy někdy existovat samostatný Kurdistán? Mohli bychom připomenout knihu Karla Maye o cestě Kary ben Nemsiho, v Americe známého jako Old Shatterhand, Divokým Kurdistánem. Tohoto názvu se bojí jak Turecko, tak i okolní státy. Nechtějí se totiž vzdát "svého" území, kde se v poslední době našlo a těží velké množství ropy i zemního plynu a procházejí tudy různé energovody. Silně autonomní, stále irácký Kurdistán je vlastně nejstabilnější částí státu, kde existuje relativní blahobyt a ekonomický rozvoj, rostou zde turecké i jiné investice, a to hlavně do stavebnictví.

Kurdové z okolních zemí o žádný jednotný stát spíše nestojí, ale už si stačili vybudovat jisté elity, které můžou ve světě bojovat za kurdská práva. Džalál Talabání je iráckým prezidentem, Masúd Barzání prezidentem autonomního Kurdistánu, Akin Birdal bojuje za lidská práva tureckých Kurdů a spisovatel Salím Barakát píše o své zemi, za což před několika lety dostal cenu švédského PEN klubu. Zdá se tedy, že samostatný Kurdistán sice nevznikne, ale Kurdové budou mít lepší život a skutečnou důstojnost, ze které může vzniknout i demokratické zřízení.

autor: David Ašenbryl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.