Bude Chorvatům stačit omluva srbského prezidenta?

Něco takového bylo před pár měsíci nemyslitelé. Srbský prezident Boris Tadič se totiž omluvil všem občanům Chorvatska a chorvatské národnosti, kteří trpěli ve jménu srbského národa. Přebral za to odpovědnost.

Nejvyšší představitelé Chorvatska, prezident Stipe Mesič podle očekávání prohlášení přivítal. Boris Tadič byl vůbec prvním prezidentem samostatného Srbska, který se k něčemu podobnému odhodlal. Mesič připomněl, že největších zločinů na Chorvatech se dopouštěli ti Srbové, které do války vehnal někdejší prezident Slobodan Miloševič. Ten ve svém důsledku nejvíce poškodil právě samotné Srby.

Negativní reakce se objevili nejen v Chorvatsku, ale ve vlasti Borise Tadiče v Srbsku. Chorvatská strana práva sice rozhodnutí srbského prezidenta přivítala, nicméně její předseda Anto Džapič konstatoval, že je mu podezřelá jakékoli podobná omluva, která přijde z Bělehradu.

Lépe nedopadl Boris Tadič ani doma v Srbsku. Většina občanů soudí, že srbský prezident jednal v zásadě správně. Vyloženě kritické údery se na prezidentovu hlavu sesypaly z očekávaných stran. Nacionalistická Srbská radikální strana, stále zastánkyně myšlenky Velkého Srbska, označila prezidenta po záhřebské omluvě za cituji : největšího škůdce srbského státu, ostudu Srbska, který svým projevem pošpinil památku 200 000 Srbů, kteří museli opustit své domovy v Chorvatsku během operace chorvatského vojska zvané Oluja-tedy Bouře. Člen vedení Radikální strany zdůraznil, že omluva není výrazem vůle srbského národa, ale vlastním názorem jednoho politika, který se chce zalíbit v zahraničí.

Další kritická slova pak podle očekávání zazněla z řad post- miloševičovské Socialistické strany Srbska. Její představitel Žarko Obradovič tvrdí, že se Boris Tadič ve skutečnosti omluvil za něco, co neexistovalo. Z odpovědnosti za krvavou srbsko chorvatsko válku obvinil západní země, které uznaly samostatnost Chorvatska a Slovinska a vyvolaly krvavé řešení rozpadu Jugoslávie a občanskou válku.

Ta má stále přetrvávající následky. Jsou jimi kromě materiálních škod také statisíce uprchlíků. Od konce války se jich vrací minimum. Nová generace už většinou spojuje své životy s novou vlastí ať už na Balkáně, tak i v západní Evropě, nebo USA,či Kanadě.

Byl to právě prezident Boris Tadič, který minulý týden v průběhu Světového dne uprchlíků připomněl, že se na území Srbska pohybuje na 105 tisíc uprchlíků z jiných zemí bývalé Jugoslávie. Je k nim nutno také přičíst 200 000 Srbů, kteří uprchli z Kosova, stále ještě součásti Srbska. Do provincie pod mezinárodní správou, kde ale dominují Albánci, se nechtějí vracet z obav o svou bezpečnost.

Srbský prezident to v žádném případě nemá jednoduché. Je politickým nástupcem zavražděného premiéra Zorana Džindžiče, který se stal obětí odstřelovače z řad stoupenců Miloševiče, kteří se obávali, že se Džindžič pokusí učinit přítrž jejich kriminálním aktivitám. A prezident Tadič musel během svého období v čele státu skousnout i další věci. Když si totiž ve městě Srebrenica připomínali 10. výročí masakru 8 tisíců Bosňáků bosensko srbskými vojsky, Boris Tadič tam odjel, jako zástupce svého, snad nového Srbska. A to přesto, že mu organizátoři tehdy vzkázali, že není vítán.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .