Brzy možná oživíme vyhynulé živočišné druhy. Je to ale dobrý nápad?

26. březen 2017

S dostatkem odhodlání, finančních prostředků a znalostí možná budou vědci schopni přivést k životu mamuta srstnatého, nebo alespoň jakousi jeho verzi, napojením genů vyhynulých zvířat na DNA slona indického. Snem vědců bádajících v této oblasti je vytvořit dlouhodobě udržitelnou populaci mamutů, která by znovu obývala tundru.

Co by takový počin přinesl současnému ekosystému a šlo by o výhody takového rozsahu, aby stály za vydané peníze a úsilí? Tyto otázky si klade autorka článku v deníku New York Times Steph Yin.

„Co kdybychom splněním snu o mamutech vyhubili dnešní slony indické a africké, kterých kvůli změnám životního prostředí a pytláctví výrazně ubývá?“ zamýšlí se nad smutnou ironií situace autorka.

Je možné, že za padesát let o tyto slony přijdeme, varuje výzkumný pracovník v oboru ochrany přírody na Carleton University v Ontariu Joseph Benett. Finanční prostředky jsou omezené, dodává vědec. Při rozhodování o tom, které druhy zachránit, budeme muset nastavit priority podle naléhavosti.

Oživení mamutů se nevyplatí

Benett a jeho tým museli nedávno řešit zcela novou etickou otázku: pokud jsou molekulární biologové potenciálně schopni oživit vyhynulé druhy, jako například mamuta srstnatého, měla by společnost investovat omezené zdroje do snahy napravit napáchané chyby, nebo se pokoušet předejít zániku ještě zatím žijících živočišných druhů? Vědecký tým kolem Benetta došel k závěru, že ve většině případů by výhody pro biologickou různost nebyly tak výrazné, aby ospravedlnily náklady nutné pro znovuoživení vyhynulých druhů.

Závěry studie nedávno otiskl odborný časopis Nature Ecology & Evolution. „Pokud máte potřebné peníze a rozhodnete se přivést zpět k životu jeden vyhynulý druh, necháváte tím vymřít několik jiných. Byl by to sice jeden krok kupředu, ale zároveň tři až osm kroků zpět,“ cituje biologa autorka článku v New York Times.

Ve vědeckých kruzích se ale najdou i tací, kteří se závěry Benettova týmu nesouhlasí. Badatelé zapojení do výzkumů o možném oživování vyhynulých živočišných druhů tvrdí, že Benettova analýza a podobné studie nejsou v souladu s nejnovějším vývojem v oboru.

Vyhynulý holub stěhovavý

Jednou z vedoucích skupin zabývajících se záchranou ohrožených druhů pomocí genetického inženýrství a biotechnologií je nezisková iniciativa Revive & Restore. Skupina vědců ze San Franciska v současnosti pracuje na oživení tří vyhynulých druhů: holuba stěhovavého, tetřívka prériového a zmíněného mamuta srstnatého, čteme v deníku New York Times.

Obnova vyhynulých živočišných druhů by mohla mít užitek z ekologického hlediska, říká Ben Novak, vedoucí výzkumník skupiny. Jak dodává, v některých případech je důvodem ohrožení žijících druhů mimo jiné "chybějící ekologický partner nebo článek v potravním řetězci." Pokusy o obnovu vyhynulých živočišných druhů podle Novaka mají výhody, které z dlouhodobého hlediska vyváží výdaje.

I Benett uznává, že znovuoživení některých druhů by dlouhodobě přineslo výhody. Obává se však, že takový projekt je luxus, který si nemůžeme dovolit. Podle některých odhadů v současnosti hrozí vyhynutí až dvaceti procentům živočišných druhů a počet by se mohl do konce století zvýšit na padesát procent. Podle biologa je tedy třeba soustředit se na záchranu stále ještě žijících druhů.

S Benettovým názorem souhlasí i prezident centra pro ochranu přírody na Stanfordově univerzitě Paul Ehrlich. Investovat do znovuoživení by bylo plýtváním finančních prostředků. Není podle něj jisté, jestli by obnova vyhynulých druhů skutečně přinesla slibované výsledky, uzavírá deník New York Times.

Spustit audio